Kdo se bojí, nesmí do lesa

17. června 2013 v 14:20 | Cassiopea Black |  Jednorázovky
Hojec,
taky je u vás takový vedro? Já vim, pěkná úvodní fráze xD, ale nemohla jsem si to odpustit. Tady je totiž takový hic, že se mi asi už zavařil mozek. No co, stejně už ho asi nebudu potřebovat, nějakou chvíli xD. Tím chci říct, že jsem dneska byla na tom pohovoru a musim konstatovat, že jsem se bála vcelku zbytečně, teda, na ten obor, kam chci nejvíc. Taková politologie či historie, ty vypadaly strašidelně a vážně xD. Byli tam samý už od pohledu chytrý lidi, což mě přivádí na myšlenku, jak asi působim já, inteligentně asi sotva xD no nic... Hlavní je, že jsme si pěkně pokecali o filosofii, proč mě baví, koho čtu a tak, dokonce jsem je prej potěšila xD. No, nedivim se, když tam nikdo nic nečetl, a to sem si myslela, že mam těch knih málo xD. Tak uvidíme, za tejden bych měla mít výsledky...
No, tak to bylo "stručně" k mýmu momentálnímu rozpoložení a teď, proč jsem tu. Říkala jsem si, že po tom minulym článku byste uvítali něco veselejšího, tak přinášim zase jednou dlouhou povídku. Ve wordu mi to vyšlo na 8 stran, ale dělit se mi to nechce. No, tak, jednou vás neubyde xD. Je k ní pak ještě takovej dodatek v podobě další povídky, no, však si to přečtete sami. Tak příjemné počtení.
Vaše Cass



Kdo se bojí, nesmí do lesa
Bylo krásné sluneční odpoledne a v jednom z pokojů Malfoyovic sídla probíhala žhavá diskuze o víkendovém programu. Zítřek byl totiž dnem Velkého smrtijeda -souboru soutěží těch nejvěrnějších stoupenců Pána Zla. V podstatě šlo jen o to, vydržet až do konce a zlikvidovat všechny své spoluhráče.
Pro smrtijedy tato zábava představovala oblíbený druh relaxace a tak se už všichni, včetně samotného Lorda Voldemorta, nemohli dočkat zítřka.
"Takže je to jasné?" zazněl místností autoritativní hlas, "Zítra ráno budete všichni ve stanovenou dobu čekat před vchodem do arény. Na opozdilce nečekáme," vrhl významný pohled na Rodolphuse. "Nějaké dotazy?"
"Jaká bude cena pro vítěze, můj pane?" zeptala se Bellatrix.
"No vidíš, Bello, na to bych málem zapomněl. Smrtijed, který soutěž přežije s nejmenší újmou, získá stříbrný oříšek," pronesl pyšně a místností to zašumělo.
"Promiňte, můj pane, ale neměl jste spíš na mysli zlatý oříšek?" zeptal se Lucius.
"Ne, neměl, Luciusi. Ty bys ho snad chtěl? Vždyť zlatá je barva Nebelvíru!" pronesl pohrdlivě.
"Jistě, můj pane," odpověděl jmenovaný, "Tedy, chci říci, ne, nechtěl."
"No proto."
"A co v tom oříšku bude, můj pane?" zeptala se dychtivě Bella.
Voldemort se na ni podíval. "Co by v něm mělo být, přece ořech. Čekala si snad šaty?" ušklíbnul se. Pár osob se zasmálo a Bella sklopila pohled.
"No, a teď," chtěl pokračovat v proslovu, ale pak se zarazil. Pohledem nevěřícně těkal po desce stolu. Kde je?! Teď tu byla!
"Stalo se něco, můj pane?" zeptala se starostlivě černovlasá smrtijedka.
"Nic se nestalo!" okřikl ji Voldemort, " Jen už mi vaše ctěná společnost leze na nervy. Zmizte, hned!"
Jeho následovníci se po sobě překvapeně podívali. Všichni se ale zvedli a opustili místnost. Nikdo neměl zájem zjišťovat, co způsobilo tu náhlou změnu nálady. Dokonce ani Bella ne.
Jakmile se za nimi zavřely dveře, začal Pán Zla vehementně odsunovat každou židli zvlášť. Přejížděl dlaní po povrchu stolu a nakonec si klekl na zem a důkladně ji propátrával. Nic.
Jeho hůlka byla prostě pryč.
"Kde může být?! Celou dobu přece ležela na stole!" uvažoval nahlas, "V tom má určitě prsty Brumbál!"
No jo, ale zítra je přece ta soutěž! Uvědomil si vzápětí. Bez hůlky nebude moct kouzlit. Ne že by to nedokázal, ale vyžadovalo to velké množství energie. A on potřeboval veškerou svou energii na zničení Pottera.
Co naplat, musí tu hůlku najít. I kdyby ji měl hledat celou noc! S tímto rozhodnutím se znovu spustil na kolena a započal detektivní misi. Však on ji najde!

*****

Nenašel. Celou noc pátral a nevypátral nic. Bohužel se asi musí smířit s tím, že Hercule Poirot z něj nikdy nebude.
Teď ho ale, více než záhada ztracené hůlky, trápila blížící se soutěž. Jak to udělá, aby jeho stoupenci nic nepoznali? To neměl tušení.
Když nastal čas, smrtijedi se sešikovali před arénou do řady. Byli tam všichni, chyběl jen jejich Mistr a Draco, který se omluvil s tím, že se necítí dobře.
Po několikaminutovém zpoždění se Pán Zla konečně objevil a ve tváři měl vážný výraz.
"No to je dost, můj pane," rýpnul si Severus, "Už jsme mysleli, že se vám něco stalo."
"Co by se mi stalo," zpražil ho pohledem, "Trochu jsem se zdržel plánováním náhradního programu, to je všechno."
"Náhradního programu?" otázal se Lucius.
"Ano. Včera jsem sledoval předpověď počasí a bohužel není příznivá. Budeme muset Velkého smrtijeda odložit."
Všichni zvedli hlavy k nebi. Obloha byla bez mráčku. Rozhodně to nevypadalo na špatné počasí.
"Má pršet?" zeptal se pochybovačně Severus.
"Něco mnohem horšího," odpověděl tajemně.
"Co může být horšího než déšť?" otázala se Narcissa.
"To raději nechtěj vědět," zavrčel Voldemort.
"Ale, pane, třeba se spletli. A i kdyby ne, máme přece hůlky," snažila se ho Bellatrix přemluvit. Tak se na ten stříbrný oříšek těšila.
"Už jsem řekl! Konec debaty," zahřměl, "Kromě toho, připravil jsem pro vás jiný skvělý program. Následujte mne."

*****

"Tohle má být ten skvělý program?" mumlal znuděně Rod. Už víc jak půl hodiny seděli v knihovně a "rozšiřovali si obzory".
"Něco se ti nezdá, Rodolphusi?" zeptal se nebezpečně pořadatel programu.
"No to bych řekl. Těšili jsme se, jak si pořádně zabojujeme a místo toho tady sedíme v knížkách. S prominutím, můj pane, ale už jste jak Brumbál."
"Co si to dovoluješ?!" vykřikl Voldemort, "Cruci - nál!" naštěstí se včas zastavil. Ale smrtijedi si jeho chvilkového zaváhání všimli.
"Já se tady můžu strhat, vymýšlím pro vás náhradní program a tohle je vděk?!" lamentoval, aby to zakryl.
"My jsme vám vděční, můj pane," ujišťovala ho Bellatrix a šlehla pohledem po svém manželovi.
"To vidím. Ale ať je po vašem!" řekl, aby si uchránil autoritu. Srovnávat s Brumbálem ho teda nikdo nebude!
"Obnovíte Velkého smrtijeda, můj pane?" radoval se Lucius.
"Ne, chtěli jste boj, tak budete bojovat! Ale bez kouzel," dodal a zálibně sledoval šok ve tvářích svých věrných.
"Budeme se prát?" těšil se Rodophus.
"Budete bojovat o svůj život ve Strašidelném lese," vysvětlil.
"Ve Strašidelném lese? To je jako nějaká horší verze Zapovězeného lesa?" zeptal se Severus.
"Přesně tak. Ale abyste neřekli, že jsem nelida, půjdete ve dvojicích."
Všichni se začali nenápadně rozhlížet, s kým půjdou.
"Ale, pane, je nás jen pět," řekla s úsměvem Bellatrix.
Voldemort je pohledem spočítal, jakoby nemohl uvěřit.
"Kde je Draco?" zeptal se pak.
"Není mu dobře, můj pane," omluvila ho Narcissa.
"Tak to asi budete muset jít s námi, můj pane," ušklíbnul se Snape.
"Nepovídej," vrátil mu to oslovený. Pravda ale byla, že s tímhle nepočítal. Proč je jenom nespočítal?! Mohl je tam poslat všechny najednou. Teď už nešlo couvnout, vypadalo by to, že se bojí.
"S kým půjdete, můj pane?" mapovala si Bella nenápadně půdu.
"S tebou," odpověděl a Bellatrix se usmála. "S tebou a s tvým manželem," dodal a její úsměv trochu pohasl. Ale ne zcela. Kdoví, třeba se Rodolphus v lese ztratí…
"Počkat, ale to budete tři," řekl zmateně Lucius.
"No výborně, Luciusi, je vidět, že umíš počítat," pochválil ho ironicky Ten, jenž postrádal hůlku, "Když tu není Draco, trochu jsem pozměnil plány. Půjdeme po třech."
"Bezva," usmál se Malfoy a objal členy své malé skupinky, každého z jedné strany. Zatímco Cissa objetí uvítala, Severus se zašklebil a shodil jeho ruku.
"Je ten les daleko, můj pane?" zeptala se zase Bella.
"Není, ale přemístíme se," řekl a v duchu děkoval Salazarovi, že k tomu nepotřebuje hůlku.
Zanedlouho už stáli před Strašidelným lesem.
"Vůbec nevypadá strašidelně," řekl hrdinsky Lucius.
"Jen počkej, švagre. Jen počkej," rýpla si Bellatrix.
Jen se ušklíbnul a vydal se do lesa.
"Počkat!" zakřičel Voldemort, "Ještě vaše hůlky. Pak můžete jít."
Velice neochotně mu odevzdali své jediné zbraně a zmizeli mezi stromy.
"No ty taky, Rodolphusi," řekl členovi svého týmu, který se schovával za svou manželkou.
"Ale já myslel, že když jsme spolu ve skupině…"
"Žádné výjimky!" prohlásil neústupně.
A tak i manželé Lestrangeovi zůstali bez ochrany. V domnění, že od případného nebezpečí je ochrání jejich pán.
Ten si sice připadal, s kapsou plnou odebraných hůlek, bezpečněji než předtím. Jeho hůlka by ale vydala za všech těch pět dohromady a ještě by je předčila. Kde jí asi byl konec?
Pomalu se proplétali lesem. Venku už se začínalo smrákat, takže je zahalilo šero.
Zatímco v druhé skupině obstarával hovor Lucius, tahle kráčela mlčky. Bella měla plno práce s tím překračovat záludné kořeny a nespadnout. Rodolphus ani neměl co říct a Pán Zla přemýšlel, jestli ještě někdy uvidí svou věrnou hůlku.
Zatím na žádnou překážku nenarazili, ale Bella měla neodbytný pocit, že ji někdo sleduje. Nenápadně pokukovala přes rameno, ale nikoho neviděla.
Popoběhla k Voldemortovi a chtěla se s ním o své pocity podělit, ale předešel ji.
"Asi bude lepší, když si ty hůlky vezmeš k sobě, Bello. Tady to na žádné velké nebezpečí nevypadá a mě v té kapse tlačí."
Přikývla a převzala je. Protože ale v šatech neměla žádné kapsy, zastrčila si hůlky do kozaček.
Pocit svěřit se odezněl tak rychle, jako se objevil. Vtom se ozval hrůzostrašný výkřik a oba dva se otočili.

*****
"Co řveš!" vyjel Severus na svého blonďatého společníka.
"Sundej to ze mě! Sundej to ze mě!" vřeštil.
"Vždyť je to jen pavučina, ty hrdino," ušklíbnul se.
"Přísahal bych, že po mně něco lezlo!" stál si na svém Lucius.
"A nebyla to Narcissa?"
"Haha, moc vtipné. Navíc ta tu ani není," odpověděl mu logicky.
Severus jen nadzvednul obočí a druhý muž si náhle uvědomil krutou pravdu.
"No jo, ona tu není! Narcisso!" křičel do hloubi lesa.

*****
"Rodolphusi!" vykřikla Bella překvapeně. Její zákonný za nimi nebyl.
"Skvělé, jdeme teprve pár minut a on už se ztratí!" nadával Pán Zla a prohledával les.
"Ano, skvělé," řekla tiše a pro sebe se usmála. Ani nečekala, že jí to tak vyjde. Jen kdyby pořád neměla ten pocit, že nejdou sami…
"Víš co, dej mi tři hůlky. Rozdělíme si je," otočil se na ni.
"Bello?! Vylez, to není legrace!"
Jeho nejvěrnější se ale neobjevila. "Bellatrix, jestli se okamžitě neukážeš, degraduji tě na řadového smrtijeda!"
Kdyby tu byla, určitě by se už objevila, tím si byl jist. Zdá se, že se stalo to, čeho se nejvíce obával. I když by to samozřejmě nikomu nepřiznal. Zůstal bez kouzel v lese. Sám.

*****
"Luciusi! Severusi!"
"Rode!"
"Bello!"
"Cissy!"
" Ani nevíš, jak ráda tě vidím!" objala svou sestru Narcissa, "Kde máš ostatní?"
"Rodolphus se někam zatoulal. Měla jsem takový divný pocit, tak jsem ho šla radši hledat.. A Pán Zla je… Jé! Já jsem ho tam zapomněla!"

*****

"Haló! Je tu někdo?!" už toho začínal mít vážně dost, "Ozvěte se!" Vtom mu dopadla na rameno čísi ruka. "Ááá!"

*****

"Slyšelas to?" zeptala se Cissa.
"To znělo jako náš pán!" zděsila se Bellatrix, "Musíme ho najít!"
"Ten se o sebe postará. Navíc má naše hůlky. Já musím nejdřív najít svého manžela."
"Na Luciuse kašli! Stejně byl k ničemu. A ty hůlky mám já," řekla a vytáhla z kozačky svou a sestřinu.
"Jak si k nim přišla?" divila se Cissa.
"Pán Zla mi je svěřil," řekla hrdě. O tom, že se mu jen nechtělo je nosit, raději pomlčela.
Najednou v nedalekém křoví cosi zašustilo a obě sestry se otočily.
"Co to bylo?" zeptala se vystrašeně mladší z nich. "Vlkodlak?!"
"Ale jdi, co by tu dělal," uklidňovala ji starší a s hůlkou v ruce se pomalu vydala k houštině. Rozhrnula křoví a…
"Né, prosím, nezabíjejte nás!" skučel její švagr, pevně objímajíc Rodolphuse.
"Tak co, je to vlkodlak, že?" ptala se Cissa z bezpečné vzdálenosti.
"Ale ne, jen naše drahé polovičky," odfrkla si znechuceně.
"Bello! Tak rád tě vidím!" řekl Rod a vyprostil se z mužova sevření.
"To už slyším dneska podruhé. Mimochodem, můžeš mi říct, ty mimoni, kam si to zmizel?! Kvůli tobě jsem tam nechala pána samotného!"
"Když já si potřeboval hrozně nutně odskočit a tak nějak jsem vás ztratil," zamumlal, "Ještě že jsem potkal Luciuse se Sevem. Jinak nevím…"
"A kde je Severus?" otázala se Narcissa a vytahovala manželovi z vlasů větvičky.
"Neříkej, že jste ho ztratili!"
"No, my…"
"Tady jsem," vynořil se jmenovaný ze tmy, "Díky, že jste mě tam nechali," obrátil se k mužské části.
"Severusi…"
"Moment!" okřikla je Bellatrix, "Neviděli jste někdo Pána Zla?"
"Ne," zazněla jednohlasná odpověď.

*****
Pán Zla momentálně běhal po lese, ale nepředbíhejme událostem…
"Ááá!"
"To si ty! Ty… Draco, jeden! Málem jsem kvůli tobě dostal záchvat!" rozčiloval se. Ale ve skutečnosti byl rád, že vůbec někoho vidí.
"Omlouvám se, můj pane," třásl se Draco strachy, "Nechtěl jsem vás vyděsit."
"Nejsem vyděšen! Ale mohl jsem tě zabít."
"Omlouvám se…"
"No jo, tak už toho nech. A co tu vůbec děláš? Tvá matka říkala, že ti není dobře."
Draco skutečně nevypadal dobře. Byl zelený jak sedma a nejspíš neměl daleko k mdlobám.
"Já… Přinesl jsem vám hůlku," koktal, a podával mu dřevěný klacík.
"Moje hůlka," zašeptal Voldemort. Pak si zjevně uvědomil svůj sentiment a vyštěkl: "Kdes ji vzal?!"
"No, to je dlouhý příběh…"
"Já mám času dost!"
Draco se tedy posadil na pařez, nadechnul se a pustil se do vyprávění.
"To vám bylo tak…"
(Pozn. autorky: Kdo chce znát Dracův příběh, nechť si přečte povídku Jak Draco k Voldyho hůlce přišel xD - Už brzy na blogu!)
… "A pak jsem se za vámi vydal do lesa. Ale vždycky, když už jsem vás skoro měl, utekli jste mi," dokončil své vyprávění a s očekáváním brzké smrti se podíval na Pána Zla. Ten nejprve zblednul, pak zezelenal a nakonec zrudnul.
Možná mu tu hůlku měl poslat poštou…
"Ty!" ječel, "Zabiju tě, rozčtvrtím a tvoje části pošlu tvým rodičům v dárkovém balení!"
Draco na nic nečekal, zvednul se, a utíkal lesem. Zpátky, odkud přišel.
Voldemort ho následoval a přitom za ním posílal nejrůznější kletby. Naštěstí pro mladého Malfoye ale byla docela tma a on už nebyl nejmladší. Takže kletby sice zdecimovaly půlku lesa, ale cíl nezasáhly.
Jak si tak hráli na honěnou, brzy narazili na zbylé smrtijedy. Ti se totiž, i přes Belliny protesty, rozhodli zůstat na místě a počkat, až půjde Pán Zla jednou okolo.
"Draco!" křičela Narcissa, když okolo ní proběhl její syn, "Tak už ti je dobře, zlato?"
"Dlouho nebude!" odpověděl Voldemort, který se jako černá šmouha hnal za ním.
"Můj pane!" vypískla radostně Bella. Ale on jí nevěnoval nejmenší pozornost. Jen se okolo ní prohnal a byl pryč.
Bellatrix se za ním dívala smutně i radostně zároveň.
A les se opět ponořil do ticha. Na chvíli.
"Tak asi pomalu půjdeme domů, ne?" řekl pak Rodolphus.
"Taky myslím, pro dnešek už toho bylo dost," souhlasil Severus a přemístili se.
A co Voldemort s Dracem? Ti po lese běhali a chytit se nemohli. A pokud je to nepřestalo bavit, nebo nedoběhli až domů, běhají tam nejspíš dodnes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Whatsername Whatsername | 17. června 2013 v 17:01 | Reagovat

:'D Úžasná povídka! Moc se mi líbí, jen ten záchvat smíchu asi jen tak nezastavím. :D

2 Rainy Rainy | Web | 20. června 2013 v 19:16 | Reagovat

Tak to bylo zabité. :D Už jsem ti někdy řekla, že miluju tvůj smysl pro humor? Nebo ten který přenášíš do povídek? :D Při degradování Bely jsem totálně umřela smíchy. :D O Dracovi rozčtvrceném do dárkových balíčků ani nemluvě. :D Prostě perfektní. Jen bych chtěla, aby byla takhle... nebo alespoň částečně... podobný tvůj život. :)
V každém případě se už nemůžu dočkat té povídky. :D Bude to určitě zase ohromná legrace.

3 Elladora Black Elladora Black | Web | 21. června 2013 v 20:33 | Reagovat

To bylo úžasný, Cass! :-D perfektní nápad :-D doufám, že velmi brzy dopíšeš: Jak Draco k Voldyho hůlce přišel, protože mě to vážně zajímá :-D hodně jsem se u toho nasmála, hlavně u toho ztrácení :-D jen tak dál a určo víc takových povídek :-D

4 °Alex °Alex | Web | 21. června 2013 v 21:53 | Reagovat

Takto to vyzerá, keď sa smrťožrúti "zabávajú" :D. Krásna jednorázovka :D :).

5 nel-ly nel-ly | Web | 23. června 2013 v 16:55 | Reagovat

já už od názvu tušila, že to bude nějaká ptákovina :D ach jo...
tvoje povídky mě vždycky nějakym zázrakem připraví o řeč, že jen zrychleně dýchám a sýpu... doufám, že to jako můj obdiv stačí :D

6 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 27. června 2013 v 19:06 | Reagovat

Merli! Sorry, že to komentím až teď, ale po tom, co jsem to před několika dny přečetla, vyhnal mě otecko uklízet! Takže asi tak. Hmh... Nějakou ptákovinku jsem taky čekala, ale tohle mě vážně dostalo! Takže se ptám stejně jako Nel... Jak to děláš? Jsi génius, mimozemšťan nebo anděl?! Jelikož Tvoje tvroba nemá chybu! Žeru Tě Cass!!! XD A těším se na Dracův příběh! :))) Měj se krááásně!

7 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 30. června 2013 v 22:43 | Reagovat

Už jsem tu povídku pochopila, ale pokud můžu radit, někde tam do článku napiš k té navazující povídce, že je navazující, když to třeba někdo bude číst později, ať se v tom nemotá jako já :-D. Ale je to úžasná povídka, tak fajnově a hlavně hrozně vtipně promyšlená, nejde se nesmát :-D :-).

8 Dark Angel Dark Angel | 22. července 2013 v 15:50 | Reagovat

Super příběh. Musela jsem to přečíst asi tak pětkrát jak jsem se smála.  Vždycky jsem se ztratila. Moc dobrý a čtivý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama