Jak dlouho ještě?

26. listopadu 2011 v 18:33 | Cassiopea Black |  Vlastní tvorba
Ahojda.
Docela dlouho jsem se neozvala, co? No, měla jsem toho hodně. A vlastně pořád mam, ale aspoň teď mam čas... Tahle povídka měla být původně FF, ale psala jsem ji, kdyžjsem měla opravdu velkou depresi a odrazilo se to v ní... Takže FF to neni a nemá to ani nic společnýho se světem HP. Je to takovej můj výlev, kdy jsem se potřebovala vypsat... Dalo by se říct, že první originální povídka. Taky ji tam zařadim, až si vytvořim rubriku... Jinak, zejtra bych měla přidat ještě něco na TT, protože to si nemůžu nechat ujít :). Přeji příjemné počtení.
Vaše Cass


Jak dlouho ještě?

Omámeně sledovala proudy té rudé tekutiny, která tryskala z ranek na jejích zápěstích. Krev stékala po bělostné kůži a kapala na dlaždice. Žiletka jí vypadla z ochablých prstů a s cinkotem dopadla na podlahu.
Tu obrovskou bolest, kterou cítila v hrudi, mohla přebít jen opravdu silnou fyzickou bolestí. Jako byla tahle. Přinášela jí úlevu, když se na ni soustředila, nemyslela pak na nic jiného. Byla pryč od všech problémů a ode všeho, co ji tížilo. Alespoň na chvíli mohla zapomenout a ulevit si tak od trápení.
Jenže nic netrvá věčně… Jakmile krev zaschla, ten krátký pocit opojení pominul. Bylo jí stejně mizerně jako předtím, možná ještě hůř.
Byla zeslabená ztrátou krve a bolela ji hlava z předešlého ustavičného pláče. A nejhorší na tom bylo, že bolest u srdce nepolevila. Ani problémy nezmizely. Nevyřešila je, jen je odsunula do pozadí. Ale stále tam byly, za přivřenými dveřmi, které seč se snažila sebevíc, nemohla zavřít.
Vždycky se našel nějaký problém, který unikl, a bylo jen otázkou času, než se přidá další. A pak další a další… Připadala si jako uvězněná v bludišti, odkud nebylo úniku. Valilo se to na ni ze všech stran jako lavina. Nemohla to zastavit a nemohla se bránit.
Myslela si o sobě, že je silná. Ale už toho bylo i na ni moc. Nevěděla, kudy kam. Byla zahnaná do kouta jako ubohé vystrašené zvíře, které zavřou do klece. Vybrečet se už nepomáhalo a ani ty krátké pocity euforie už pomalu nestačily.
Vrávoravě se zvedla ze země, při čemž se zapřela o vanu a zanechala na ní krvavé otisky. Došla k umyvadlu a pořezaná zápěstí omyla proudem vody. Poté je ovázala ručníkem a vydala se ke dveřím. Než ale odešla, vyhlédla z okna. Venku už byla tma, což znamenalo, že v koupelně strávila několik hodin.
Nadechla se a otevřela dveře. Musela opět jít čelit realitě. Znovu do toho života, který tak nenáviděla. Tentokrát to vydržela, ale jak dlouho ještě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Deniss Dark Deniss Dark | Web | 26. listopadu 2011 v 19:38 | Reagovat

Víš, že už jsem ti řekla, že je opravdu krásná a povedená povídka :-), ale bez komentáře by to teda nešlo! :-D Takže ještě jednou, je to moc hezky napsané, sice kapánek depresivní, ale já tak takové dny mám ;-). Už se těším na Vánoce! :-D Aspoň bude více času!

2 °Alex °Alex | Web | 26. listopadu 2011 v 20:39 | Reagovat

V podstate to môže byť napísané o komkoľvek v akejkoľvek fiction :D. Či už HP, alebo nejakej inej :D.
Veľmi pekné, hoci depresivné, no treba aj také :D. Nádherné :).

3 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 21:01 | Reagovat

Jo, nádherná povídka, a je děsivý, že je to prostě insirováno tím, co prožíváš. Držím ti palce, ať všechno dobře dopadne :-)

4 Avene Avene | Web | 26. listopadu 2011 v 21:34 | Reagovat

Tak ti přeju, aby tvé depresivní období co nejdřív zmizelo, ono se teď není čemu divit. Ke všem důvodů se přibíra ještě hnusné počasí, které náladu nezlepší.. Ale jednorázovka moc pěkná, i když smutná. Taková realita holt je..Povedla se ti moc :-)
Takže Nagini je holka? Já to nikdy nějak nepochytila, jestli je to holka. D závěru, že je to kluk jsem asi přišla, že je to ten had. Většinou mi to takhle uvízne v hlavě. :D Ale děkuju za vyjasnění, příště to napíšu správně :-)

5 cassiopea-black cassiopea-black | 26. listopadu 2011 v 21:47 | Reagovat

[4]: děkuju, ale já jsem asi vyjímka :-) já miluju podzim a zimu a takovýhle počasí mi vůbec nevadí, naopak :-D spíš nesnášim léto a ty vedra... no, já nevim, jestli je Nagini holka, mam dojem, že v knize to byl kluk, ale zase v Ohnivym poháru, ve filmu, ten její hlas zněl jako holky (hadice :D ) já si ale myslim, že Nagini je holka :-D

6 Kallia Kallia | Web | 26. listopadu 2011 v 22:26 | Reagovat

Ach bože, dítě... (promiň, nemohla jsem si to odpustit, občas jsem to slýchávala ;-))... co se sakra děje?
Jen doufám, že jsi neudělala přesně to, co jsi tu popisovala...
Je to pěkně napsaný a vyzařuje z toho opravdu velká deprese...
To, že ses neozvala, chápu, že nechceš pomoc, dobře :) nebudu se v tom rejpat :) Tak snad, hodně štěstí...

7 Cissy Cissy | 27. listopadu 2011 v 13:21 | Reagovat

Neskutečně krásná povídka :-)
Doufám, že to tvé depresivní období brzo zmizí.

8 Zasněná* Zasněná* | Web | 1. prosince 2011 v 19:26 | Reagovat

Snad už je to lepší - vzhledem k tomu, že tvou povídku čtu s týdenním zpožděním.
No, bylo to docela strhující. Zvlášť ta poslední věta. Celou dobu mi na zátylku stály chloupky hrůzou...
Palec nahoru ;-)
A pokud se ještě nemáš líp, tak ti přeju ať se to co nejdřív zlepší ;-)

9 Lulu Lulu | 3. prosince 2011 v 14:06 | Reagovat

koukám, že máme podobné pocity...
jinak hezké :)

10 Beltrix Beltrix | Web | 7. prosince 2011 v 16:09 | Reagovat

Tahle povídka je úžasná. A některé ty pocity jsou velmi podobné mým v tuto chvíli. I když já spíš než k tomuhle řešení volím nechání problémů ať se vyřeší sami nebo je řeším až v poslední možnou chvíli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama