Smrt je jen začátek

16. října 2011 v 1:25 | Cassiopea Black |  Jednorázovky
Ahoj.
Nemám zrovna nejšťastnější období. Vlastně to začalo až včera, předtim to bylo v pohodě, nebo sem si to aspoň myslela... Každopádně jsem měla depku, a když mam depresi, pomáhá mi se vypsat. Když svoje pocity vložim do Belly, je mi hned trochu líp. Asi, že sme na to pak dvě...
Takže, tím jsem chtěla říct, že jsem napsala povídku. Neni teda moc optimistická, ale zase, mohlo to dopadnout hůř. Nechci moc prozrazovat, tak si to přečtěte sami. Přeji příjemné počtení.
PS: Chtěla bych vám poděkovat za pozitivní komentáře k mému článku o třídění. Doufám, že to tak všichni opravdu cítíte... A ty, co se ještě nevyjádřili bych o to poprosila, děkuju moc.
Vaše Cass


Smrt je jen začátek

Už jen kousek. Za chvíli už bude zase volná. Opatrně vystoupila z malé loďky. Musela se zapřít o jednoho ze strážců, aby neupadla. Přece jen, už nebyla nejmladší. A taky ten Azkaban. Naposledy se podívala na kamenné vězení uprostřed rozbouřených vln. Loďka se mezitím odrazila od břehu a vydala se zpět. Tam strávila většinu svého života. Zavřená v cele, odkud nebylo úniku.
Až teď se znovu, po tolika letech, dostala na svobodu. Mohl za to nový ministr, který nařídil její propuštění. Už nebyla žádnou hrozbou. Pán Zla padl před mnoha lety a z ní se zatím stala neškodná stařena.
Konečně se mohla volně nadechnout, přesto to ale nebylo takové, jaké očekávala. Jakoby jí na hrudi ležel obrovský kámen, který jí to znemožňoval.
Odvrátila se od toho hrozného místa, které ji připravilo o tolik let života, a rozhlédla se kolem. Byl podzim. Krajina kolem ní se už pomalu připravovala na zimní spánek, až se ukryje pod sněhovou peřinou. Přesto ale stromy ještě stále hrály veselými barvami. Bylo to tak krásné.
Roztřesenými prsty vytáhla hůlku a vyčarovala lavičku. Její magie už byla hodně slabá, ale tohle ještě zvládla. Přece jen, mozkomoři se zakázali už před několika lety.
Vetchým krokem se k ní vydala a posadila se. Neměla kam jít. Nikdo na ni nečekal. Její manžel byl mrtvý a sestra s rodinou ji zavrhla.
Lehký větřík, který foukal, jí čechral její kudrnaté, stříbrem protkané vlasy. Do klína jí spadl lístek. Byl z buku a měl krásnou červenou barvu. Zvedla ho a chvíli si ho prohlížela. Než jí vypadl z ochablých prstů a snesl se do malé louže. Povzdechla si a zavřela oči.

~~~~~~

Najednou už neseděla na lavičce. Ani už ji nic nebolelo. Vrátila se ve vzpomínkách do doby, kdy byla šťastná.
Procházela se kolem Malfoyovic sídla a užívala si přicházející podzim. Vítr si pohrával s jejími dlouhými vlasy, které jí teď neuspořádaně poletovaly kolem obličeje. Tehdy byly ještě černé. Snad jen na pár bílých pramenů, známky jejího prvního pobytu v Azkabanu.
Sehnula se, a sebrala jeden obzvláště krásný lístek. Měl tvar srdce. Zvláštní, ty hříčky přírody.
"Podzimní procházka?" ozval se za ní hlas.
Leknutím nadskočila a list upustila. Sehnula se pro něj ve stejnou chvíli jako on. Když se dotkl její ruky, projel jí tělem elektrizující pocit. Takový, který dokázal způsobit jen on.
Zvedl list a narovnal se. Chvíli si ho prohlížel, pak jí ho podal.
"Trochu sentimentální, nemyslíš?" ušklíbl se.
Vzala si ho a zastrčila do kapsy svého hábitu.
"Děkuji, můj pane."
"Vlastně jsem přišel, abych ti také něco dal. Nevím ale, zda se to může měřit s listem ve tvaru srdce," řekl posměšně.
S očekáváním na něj hleděla.
Sáhl do hábitu a vyndal úzkou krabičku. Otevřel ji a ona zalapala po dechu.
Uvnitř se skvěl překrásný náhrdelník, posázený modrými diamanty.
"Je nádherný, můj pane," pronesla s úžasem.
"Jen malá odměna za tvoji věrnost," řekl ledabyle.
Poté přešel za ní, aby jí náhrdelník připnul. Když za sebou ucítila jeho blízkost, zachvěla se vzrušením.
On jí ho ale jenom zapnul a ihned se objevil zase před ní.
Podívala se na něj a v očích jí hrály jiskřičky štěstí.
"Děkuji, můj pane. Moc si toho vážím."
Přikývl. "Není za co. Věřím, že mi budeš stále stejně dobrou služebnicí jako doposud."
"Zajisté, můj pane," přitakala, a v jejích očích se, kromě radosti, objevily i plamínky odhodlání. Byla ochotná pro něj udělat cokoliv.

~~~~~~

Potřásla hlavou. Bylo tak bolestné vzpomínat.
Oči se jí zalily slzami. Už dávno v nich nebyl žádný oheň, teď byly prázdné a smutné. Jako ona sama. Připadala si zbytečná. Ani kouzlo podzimu už se jí nezdálo tak krásné. Na bolest, kterou cítila v srdci, nestačilo.
K čemu jí bylo, že měla zpět svou svobodu? K čemu jí byl život? Bez něj nic z toho nemělo cenu.
Nenáviděla se za svou slabost. Za to, že ho nedokázala ochránit.
Tak moc by si přála ho znovu vidět. Slyšet jeho hlas. Naposledy…
Její víčka ztěžkla, až se úplně zavřela. Dech se jí zpomalil a srdce bilo své poslední údery. Pak se zastavilo docela. Už ho nic nebolelo.
Konečně si připadala skutečně volná. Jenže jí pořád něco chybělo. A pak ho uviděla.
Stál tam, tak jak si ho pamatovala, když nastoupila do jeho služeb. Mladý a krásný. Ležérně se opíral o strom a usmíval se na ni.
Zastyděla se, když si uvědomila, kolik let uběhlo, a sklopila pohled. V mžiku byl u ní. Pohladil ji po tváři. Po tváři bez vrásek. Podívala se na své tělo. Bylo jako dřív, bez jediné jizvy. I její vlasy opět získaly lesk a nenašel by se v nich ani jediný šedivý pramen.
Usmála se.
"Copak?" otázal se svým sametovým hlasem.
"Nic, já jen… jsem šťastná," odpověděla.
Úsměv jí oplatil a natáhl k ní ruku.
"Pojď."
Nezaváhala ani vteřinu. Přijala jeho ruku a vydala se s ním dál. Nevěděla kam, ale na tom nezáleželo. Byla s ním, šťastná. Už navždy…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 16. října 2011 v 8:41 | Reagovat

Zlato, je to nádherně napsaný, ty pocity jsou tak živý, až se mi z toho chce brečet. A vážně, kdybys cokoliv potřebovala, jsem tu pro tebe :-) Drž se, já vím, že ty to zvládneš :-)

2 Penelope Eleanor O'Connel Penelope Eleanor O'Connel | Web | 16. října 2011 v 9:00 | Reagovat

To je překrásné!!! O_O Dokonalé! Nesmírně... Obdivuji... Opravdu tahle jednorázovka se ti strašně povedla... Jsem ráda, že takhle bude Bella konečně šťastná... :-) A souhlasím s Belatrix B. ty pocity jsou opravdu jako živý. :-)

3 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 16. října 2011 v 9:14 | Reagovat

No, už jsem tak nějak poznala, že ty píšeš hodně povídky o pocitech, tedy přesněji o pocitech Bells.
Je to vážně překrásné a ty pocity z toho táhnou...je to krásně popsané. A úplně tě chápu. Taky mám taková období, kdy se zdá, že je všechno úplně na pytel, takže ti držím palce ať je líp. A je úplně normální, že se z toho potřebuješ vypsat. Já sama mám jednu takovou povídku... :D Bohužel jsem ji nikdy nedopsala...protože jen jednou za čas, když se cítíš blbě, chce se ti dělat něco jinýho, než blbě čumět do stropu...:D

4 °Alex °Alex | Web | 16. října 2011 v 10:55 | Reagovat

Nádhera! Toto by si zaslúžilo trebárs aj Grammy za literatúru (ak by také niečo existovalo)! :D Nádhera (už sa opakujem :/), ten koniec bol zo všetkého najlepší (to kvôli ich mladosti, teda hlavne Tomovej :D) :).

5 °Alex °Alex | Web | 16. října 2011 v 12:47 | Reagovat

To sa vždy musím vyjadrovať presne? :D
Názov pesničky tohto videa, čo tu mám viem, je to vo videu napísané, prepána! Spomenula si You can feel it tiež s Tomom, tak čo mám asi na mysli? No pesničku k tomu videu :D.
PS: ďakujem za vtipný koment k FP :D :).

6 Cissy Cissy | 16. října 2011 v 13:00 | Reagovat

Neuvěřitelné! Moc krásně si to napsala :-)Je to tak živě popsané. Máš opravdu neuvěřitelná talent :-) Smekám!!

7 °Alex °Alex | Web | 16. října 2011 v 13:34 | Reagovat

Tak asi preto som si ho nevšimla :D. Ďakujem :).

8 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 16. října 2011 v 15:50 | Reagovat

Krásná povídka, opravdu se mi moc líbila. Ty tak úžasně píšeš! Všechny ty podrobnosti, úplně jako bych byla s Bellou! Jinak já taky mám takové zvláštní období, jsem teď nějaká hodně citlivá, už jak jsem psala tu básničku...No, ale už to je lepší, ty se drž, určitě to období přejde :-)..

9 Kallia Kallia | Web | 16. října 2011 v 17:51 | Reagovat

moc pěkně napsané ;))

10 Elladora Black Elladora Black | Web | 16. října 2011 v 19:12 | Reagovat

Jedním slovem, nádhera. Ty pocity jsou tak úžasně napsané, dokážeš to krásně napsat :-) úplně to vidím před očima :-) Ten konec byl opravdu nádherný :-) jinak doufám, že se z toho blbýho období brzo dostaneš :-)

11 Elladora Black Elladora Black | Web | 16. října 2011 v 19:13 | Reagovat

A jak už říkala Bella, drž se :-) víš, že tu jsme a vždycky budem pro tebe :-)

12 Lulu Lulu | 17. října 2011 v 22:36 | Reagovat

Krásně procítěné, musím přiznat, že tohle podtrhlo mojí sentiemtální náladu a rozbrečela jsem se jak malá :) krásný, fakt moc

13 °Alex °Alex | Web | 18. října 2011 v 7:40 | Reagovat

Ja to nwm nájsť :D. Ďakujem, nemáš začo :).
No ja si ho vždy takého predstavujem navonok :D. Aj my máme a dúfam, že to budeme brať :D.

14 Peregrin-Evi Peregrin-Evi | Web | 19. října 2011 v 10:38 | Reagovat

Ahojky, zdravím tě z blogu o světe herců Harryho Pottera, ale i věcí, které jsou autorům nejbližší. A najdeš u nás i povídky. Pokud by jsi měl/a chvíli čas podívej se na náš blog, pokud by tě zaujmul můžeš se zapsat do komentářů k poslednímu zveřejněnému článku :) Kdybychom se už nepotkali, tak přeji úspěšné blogování! :)

15 Lily Lily | 22. října 2011 v 15:54 | Reagovat

Cass, to je geniálníí !! Moc krásné !! Uplně geniálí, ty pocity bely jsou tak opravdový.. až mi vhrkly slzičky do očí.. :) Promiň že jsem o sobě nedala tak dlouho vědět, sama se za to stydím ale není čas, poříd něco.. :( Ale rozhodně nekončím do konce měsíce bych měla napsat článek a poté začít zase zveřejnovat povídky, které jsem mezitím napsala.. Jsem moc ráda že sis na mě spoměla.. díky

16 Lady-Bella-Voldemort Lady-Bella-Voldemort | Web | 22. října 2011 v 16:11 | Reagovat

Nevím co napsat, prostě je to kouzelně napsané ;-) píšeš to tak opravdově.... jednoduše, ty nemáš schopnost psát, ani talent.....to už je genialita!!!! :-D úžasné...

17 Zasněná* Zasněná* | Web | 23. října 2011 v 8:52 | Reagovat

Ach to je tak krásné. Naučila jsi mě dívat  se na Bellu úplně jinýma očima a popravdě, líbí se mi to, moc. :-)

18 Avene Avene | Web | 23. října 2011 v 15:08 | Reagovat

Souhlasím se všema, hlavně se Zasňou. Bellu mám ráda čím dál tím víc, díky tobě :D Píšeš naprosto dokonale, jak už jsem řekla, žeru tvoje povídky :-) Já už prostě nevím, co říkat! :D
Jinak: Já si taky vždycky myslela, že slash nikdy nenapíšu :D

19 °Alex °Alex | Web | 23. října 2011 v 17:33 | Reagovat

Napísala som, že to NEVIEM NÁJSŤ NIE ČI JE TO ZLE, samozrejme, že je to zle, len to nwm nájsť.
Ďakujem za koment k 2. kapitole, už som si to opravila, si môj taký opravár dopísaných kapitol :D. Opravuješ mi veci, ktoré si ani ja nevšimnem a to je dobre, aspoň pozorne čítaš :).

20 °Alex °Alex | Web | 23. října 2011 v 17:41 | Reagovat

Pokiaľ mi napíšeš, aj kde to presne mám, tak môžeš :D. (Na slovine teraz berieme hovadini a nie to, čo máme, takže mi dobre padne, ak ma niekto bude opravovať, prebudím časť mozgu s názvom: "Poriadna gramatika" :D. Samozrejme, mám právo ti ničo aj vyvrátiť, predsalen si češka, čiže pochybnosti môžem mať, ale pochybujem, že ja budem pochybovať :D. Ty si zrejme všimneš všetko, čo? Ale je to dobrá vlastnosť, aj keď - máš pravdu - trocha lezie na nervy a momentálne nemám dobré obdobie.)

21 Beltrix Beltrix | Web | 4. listopadu 2011 v 18:56 | Reagovat

Ta první část byla naprosto dokonalá. Vtáhla mě do děje a já přesně věděla, jak se Bella cítí. Z té prostřední na mě zase dýchla ta pravá Bellatrix, rázná, aristokratická a naprosto oddaná svému Mistrovi. A ta poslední? Neumím to vyjádřit slovy. Prostě... je to přesně takový konec, který si zasloužila a přála bych ho každému.

22 Ezlo Ezlo | Web | 14. května 2012 v 15:24 | Reagovat

Zamačkávám slzičku... Smutně krásné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama