Druhý svět

23. října 2011 v 21:59 | Cassiopea Black |  Jednorázovky
Hoj xD
Už jsem tu zase. Stihla jsem totiž dokončit tu povídku na téma týdne :) Snad se vám bude líbit, přeji příjemné počtení :)
Vaše Cass


Druhý svět

Utíkala do něj stále častěji. Na místě, kde se nacházela, jí to pomáhalo přežít. I když tak jen rychleji přicházela o zdravý rozum. Nebo alespoň o to, co z něj zbylo. Už pomalu ani nevěděla, co je jen sen a co skutečnost. Pořád ale bylo lepší, přijít o rozum takhle, než působením mozkomorů.
Azkabanským vězením se rozlehl křik.
Opět o jednoho vězně míň… Zachvěla se a stiskla víčka pevněji k sobě. Tak moc chtěla pryč. Zmizet z tohohle špinavého a studeného místa.
Po několika minutách se jí to konečně podařilo. Opět se ocitla ve svém světě. V jiném prostoru a čase. Pryč od všeho.
Nacházela se v zahradě Blackovic panství, kam si jako malá chodila hrát. Na sobě měla své nejoblíbenější černé šaty, se zavazováním za krkem. Dokonale obepínaly její mladou postavu.
Rozeběhla se do nitra zahrady, až na její konec. Tam se propletla mezi keři a dostala se na místo, které bylo jen její. Její tajně útočiště. Vyčarovala si ho jako malá a chodila tam vždy, když ji něco trápilo. Někdy tam trávila i celé hodiny a nikdo pak nevěděl, kde je.
Přece jen se ale tohle snové místo malinko lišilo od toho, které si vytvořila v reálu. I tady stál uprostřed veliký dub, kolem rozkvétaly nejrůznější květy a opodál zurčel potůček. Avšak scenérii poněkud narušovala velká knihovna, plná knih o černé magii. Docela se podobala té v Bradavicích.
Kousek dál, na útesu, se nacházela holá pláň. Nápadně podobná té, kde se pořádala smrtijedská setkání. Vydala se tím směrem. Věděla, že tam bude. Vždycky tam byl.
Došla až na kraj útesu a zadívala se dolů. Do rozbouřených vln. Měla pocit, jakoby ji volaly. Toužily po ní a jen čekaly, až uklouzne, aby se mohly zmocnit jejího těla. Vyděšeně o krok ustoupila a do něčeho přitom narazila. Nebo spíš do někoho.
"Bello? Co se stalo?" zeptal se starostlivě.
Otočila se a pohlédla do jeho modrých očí.
"Nic jen… Já nevím, mám divný pocit," odpověděla popravdě.
Cítila, jak se jí do očí hrnou slzy. Rychle mu zabořila hlavu do hrudi.
Tady byl jejich vztah sice vřelý a hluboký, přesto ale nechtěla, aby ji viděl plakat.
Voldemort, vlastně ještě Tom, ji jednou rukou pevně objal. Druhou ji hladil po vlasech.
Pomáhalo to, v jeho náručí ji chmurné myšlenky začaly opouštět. Otočila hlavu na stranu a zaposlouchala se do úderů jeho srdce. Patřilo jen jí, stejně jako on.
"Nemáš se čeho bát," utěšoval ji, "Nikdy nedopustím, aby se ti něco stalo."
Přikývla a podívala se na něj.
Ano, s ním se přece neměla čeho bát. Tak proč měla ten tíživý pocit? Měla by být šťastná.
Rukávem jí osušil slzy. Usmála se. Stále ale měla pocit, že něco není v pořádku. Dotěrný hlásek v její hlavě jakoby jí říkal, že tohle není skutečné. Potřásla hlavou, nechtěla ho poslouchat. Byl už hodně slabý, a tak to nebylo těžké. Zvlášť když se dívala do jeho očí.
Tělem se jí rozlil hřejivý pocit, když se k ní naklonil. Než ale jejich ústa spojil v polibku, krutá realita ji nemilosrdně vtáhla zpět. Nebylo to ale jako jindy.
Na chvíli se ocitla zpět ve své cele. Zahlédla pár dozorců, jak se nad ní sklání a třesou s ní. Pak se ale všechno změnilo.
Přestože byla plně vzhůru a tělem se nacházela v cele, duchem byla opět u něj. Ve svém světě. Posadila se na posteli a prázdným pohledem se zadívala na protější stěnu.
"Ach, ano, máte pravdu, můj pane," přikývla a natáhla ruce k neviditelnému společníkovi.
Dozorci ji překvapeně pozorovali.
"Tak je to tady," řekl vysoký muž s černými vlasy, "Zbláznila se."
"Ale že to trvalo, co?" zasmál se jeho společník, zavalitý muž s hrubým hlasem.
"Bylo jen otázkou času, kdy jí přeskočí. Trochu ironie, že je to zrovna na Helloween."
"Půjdeme, tady už stejně nejsme nic platní. Necháme madame Lestrange o samotě."
Poté se, za stálého chichotání, vydali pryč.
Když odešli, seděla Bella na posteli stále ve stejné pozici. Houpala se ze strany na stranu s blaženým výrazem ve tváři. Byla ve svém druhém světě, který se pro ni stal už navždy realitou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elladora Black Elladora Black | Web | 23. října 2011 v 22:05 | Reagovat

Achjo, to je tak smutné a krásné zároveň. Opravdu se ti to povedlo :-D nádhera. Chudák Bella, aspoň, že měla ten svůj vlastní svět :-) je to moc krásně napsané, nemám slov :-D tohle by se mi v Azku určitě stalo mnohem dřív než jí. A možná proto, že byl ten Halloween tak mohla být duchem u něj :-D ale to je jenom moje teorie :-D vážně před tebou smekám :-D

2 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 24. října 2011 v 14:17 | Reagovat

Opět tak skvěle napsané! A hlavně taky dokonale vymyšlené, jen chudák Bella - blázen :-D. Já už tak asi taky budu vypadat po pár dnech v Azkabanu - ve škole :-D. Kolíbat se na židli, ze strany na stranu :-D...
Jinak děkuju za ostatní komentáře :-)...Promiň, že jsem se včera nedostala na PC, mamka mi zastoupila cestu :-? dneska už to asi taky nestihnu, zítra jdu ke kámošce na spaní, ale co tak třeba ve středu? Nebo to je jedno, mám podzimní prázdniny od středy :-D

3 Avene Avene | Web | 24. října 2011 v 14:55 | Reagovat

Souhlasím se všema, trochu smutné, ale stejně krásné. Máš dokonalý popis míst, událostí, děje atd., si skvělá spisovatelka! :-) Tohle bych nevymyslela, máš mou poklonu :D

4 °Alex °Alex | Web | 24. října 2011 v 18:33 | Reagovat

Áno smutné, a krásne a trochu aj vtipné :-P.

5 Penelope Eleanor O'Connel Penelope Eleanor O'Connel | Web | 24. října 2011 v 19:08 | Reagovat

O_O To je smutné... Velmi... I když, pro ní to mohlo být i jako vysvobození. :-) Ta jednorázovka se mi líbila, takový žánr je přesně podle mého gusta. ;-) Tvůj styl psaní je dočista jako spisovatelský! :-D

6 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 24. října 2011 v 19:14 | Reagovat

:-( Tak tohle bylo smutný :-( Ale vážně suprově napsaný! :-) Opět směkám poklonu před dílem lepším, než je to mé. :-) Těšim se, až zase něco napíšeš, ty tvoje povídky mi vždy zvednou náladu :-) ;-)

7 °Alex °Alex | Web | 24. října 2011 v 21:05 | Reagovat

chyby neznášam aj ja, len pri niektorých by som musela vypisovať fakt dlho, aby som na všetko upozornila :D

takže pokojne napíš, len ako som napísala: aspoň cca mi napíš, kde to je, mám dosť roboty s učením, nemám čas niečo všade hľadať, a áno - ku kapitole

8 Cissy Cissy | 26. října 2011 v 13:09 | Reagovat

Nádherná povídka :-) Opět jsi to skvěla napsala, užasně jsi popsala Belliny pocity... Zase mi došla slova a zase mi nezbývá než tiše závidět :-) Máš velká talent :-)

9 °Alex °Alex | Web | 27. října 2011 v 15:19 | Reagovat

To sa vážne píše slovenčina v češtine ako slovenština? bóžinku! :D (ale nielen v češtine, som si všimla, všade-možne na nete, ďalší dôvod, prečo svoju krajinu nemám v láske :D).
Áno, ale ak myslíš "didžina" alebo "učka" tak to sú nespisovné, tie by som si ani nevšímala :D.

10 Kallia Kallia | Web | 27. října 2011 v 16:45 | Reagovat

Uh :) Tak jako upřímně řečeno, docela jí lituju :( Ale jinak moc pěkně napsané... :)

11 Beltrix Beltrix | Web | 4. listopadu 2011 v 19:24 | Reagovat

Občas si tak říkám jestli by nebylo lepší taky se uchýlit do vlastního světa... ale pak si uvědomím, že tady jsou pořád ještě lidi, kteří za to stojí ;) Jinak je to krásně napsané ;)

12 Ezlo Ezlo | Web | 14. května 2012 v 15:29 | Reagovat

Chudinka Bella... Ačkoli by se dalo říct, že to pro ni bylo vysvobození... Zase jsi mě vtáhla do děje a umožnila mi krátký únik z reality do druhého světa, za což ti moc děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama