První školní den Bellatrix Blackové

1. září 2011 v 8:00 | Cassiopea Black |  Jednorázovky
Ahojky!
Tak dneska nám to zase začalo :( Brr, škola... Doufám, že budu mít aspoň v sobotu čas na psaní povídek, protože přes tejden asi těžko, zase budu zavalená školou...Ale naštěstí mam něco napsáno dopředu xD ne moc, ale něco přece. A protože je ten první školní den, rozhodla jsem se na tohle téma napsat povídku xD Přeji příjemné počtení.
Vaše Cass


První školní den Bellatrix Blackové

Na rozlehlém panství Blackových bylo pořádně rušno. Dnes byl čtvrtek, 1. Září, a to znamenalo první školní den. Obzvlášť letos to byla velká událost, vždyť nejstarší slečna Blacková šla do prvního ročníku. A už se nemohla dočkat. Přestože vlak do Bradavic odjížděl až v jedenáct, ona vstávala už v devět, aby měla jistotu, že všechno v klidu stihne.
Teď hodiny na stěně ukazovaly deset hodin přesně a Bellatrix Blacková běhala po domě sem a tam. Věci už měla sbalené, ale to bylo asi tak všechno. Vlasy měla napůl učesané, napůl rozcuchané, na sobě měla sukni a zároveň noční košilku, a nemohla se rozhodnout, co si vezme na sebe.
Její matka se ji snažila usměrnit a poradit, ale ať navrhla, co navrhla, Bellatrix se nic z toho nelíbilo. Ke všemu se ještě víc rozvztekala, protože nesnášela, když jí někdo diktoval, co má dělat. A tak to vzdala a nechala svou nejstarší dceru, ať si poradí sama.
Jenže už bylo krátce po čtvrt na jedenáct a Bella stále ještě nebyla na snídani. Pořád se totiž nerozhodla, co zvolí za slavnostní oděv. Ne, že by se v jejím šatníku nacházelo něco, co by nebylo elegantní a přesně vhodné pro mladou dámu jejího postavení. A o to byl výběr těžší.
Když po půl jedenácté vběhla do pokoje svojí starší sestry Narcissa Blacková, naskytl se jí opravdu nevšední pohled. Bellatrix nakonec zvolila krásné černé šaty na ramínka, dlouhé nad kolena. Byly pošité stříbrnými flitry a dodávaly jí na důležitosti. K nim obula jednoduché balerýnky, taktéž černé.
Jaké zvolila šperky, to Narcissa neviděla. Bella k ní seděla zády a u malého zrcátka si ještě upravovala své neposedné kudrliny. Když skončila, postavila se a překvapeně se zadívala na sestru. Vůbec si nevšimla, že přišla.
"Co tu děláš?" zeptala se arogantním tónem.
"Matka mě za tebou posílá, máš už sejít dolů," odpověděla blondýnka a snažila se napodobit sestřin arogantní tón. Moc jí to ale nešlo. Jejím dětským hláskem to znělo spíše komicky.
"Vždyť už jdu!" ušklíbla se Bella a vzala svou sestru za ruku.
Jakmile se objevily nad schody, zjistila, že už na ni netrpělivě čeká celá rodina. Otec už byl brunátný v obličeji a chystal se jí vyčinit, ale matka ho předběhla.
"To je dost, že jdeš! Vlak za chvíli odjíždí!" řekla příkře.
"Jistě matko," oplatila jí.
Poté už Blackovi vyšli před dům, jen Bellatrix si ještě běžela do kuchyně pro koláč. Na větší snídani už opravdu nebyl čas. Před odchodem se ještě rozloučila se svými dvěma sestrami, které byly ještě moc mladé na to, aby mohly jet do školy. Když se loučila s Narcissou, všimla si, že její prostřední sestra, Andromeda, ji upřeně pozoruje.
"Co je?" vyštěkla na ni.
"Nic, jen, že ti to moc sluší," zašeptala hnědovláska.
Opravdu jí to slušelo, vlasy měla vyčesané nahoru a přichycené stříbrnými sponami ve tvaru hadů. Jen pár pramenů měla volně spuštěných kolem obličeje. Náušnice zvolila taktéž s motivy hadů. A stejně tak náramky a prsten.
"Aha. No, děkuju," odpověděla rozpačitě. Jakmile se rozloučila i s ní, zašeptala: " Budete mi chybět." A tohle byl jeden z posledních okamžiků, kdy Bellatrix Blacková poděkovala, a kdy dala otevřeně najevo své city.
Protože jakmile se otočila a vykročila za rodiči, mnohé se změnilo. Tím jediným krokem, kdy překročila práh jejich domu, se mnohé změnilo. Teď už to nebyla malá holčička, ale slečna. A musela se podle toho začít chovat, už žádné pošetilé dětské hry. Odteď musela reprezentovat rodinu.
Když se dostali na nástupiště, bylo už skoro jedenáct. A tak ji matka jen lehce objala a otec ji kladl na srdce, aby dělala rodině čest. Pak už běžela do vlaku, najít si místo. Stihla to opravdu těsně, jakmile nastoupila, dveře se zavřely a vlak se dal do pohybu.
Při představě, že stačila minuta a nestihla by to, se jí udělalo špatně. Bude se muset naučit chodit včas. Pak se vydala uličkou, najít vhodné kupé. S tím, že by našla prázdné, už nepočítala, a tak nakukovala dovnitř a hledala alespoň nějakou známou osobu.
Po chvíli ji skutečně našla. V jednom kupé seděl Rodolphus Lestrange, její budoucí manžel. Jejich rodiče je zasnoubili už, když jim byl rok. Viděla ho jen párkrát, třeba na oslavě narozenin, nebo když u nich byli na návštěvě. Ale už teď jí lezl na nervy.
Jestliže ale měli být jednou manželé, měla by se s ním naučit vycházet. A tak stiskla zuby k sobě a otevřela.
"Máš tu volno?" zeptala se.
"Jistě Trixi, pro tebe vždycky," usmál se a vysekl jí poklonu.
"Neříkej mi Trixi!" rozkřikla se a dupla si nožkou.
"Tak promiň, Bellatrix," ušklíbl se.
Bella ho jen propálila pohledem. Já jsem to věděla! Proč jsem radši nezůstala stát?!
Zbytek cesty proběhl poměrně v klidu. Rod se sice snažil navázat konverzaci, ale po několika marných pokusech to vzdal. Teď tedy vedl monolog o svých zážitcích z prázdnin. Bella ho ale neposlouchala. Dívala se z okna a sledovala ubíhající krajinu.
Už se blížili k Bradavicím, a tak bylo načase převléct se do hábitů. Přestože jela Bellatrix do Bradavic poprvé, přesně věděla, co ji bude čekat. Doma dostala podrobné informace. Nejvíc se těšila na zařazování, její rodina už po staletí chodila do Zmijozelu. A ona si byla jistá, že tam skončí taky.
Když vystoupila z vlaku, přidala se k ostatním prvákům a pod vedením toho poloobra, o kterém jí otec vyprávěl, si posedali do loděk. K její smůle si vedle ní sedl opět Rodolphus.
"Tak jak se těšíš na zařazování, Bell?" zeptal se a ignoroval její kyselý výraz.
"Těším, samozřejmě."
"Myslíš, že se dostaneš do Zmijozelu?"dotíral dál.
"Já si to nemyslím, já to vím!" vykřikla hlasitě, až se pár tváří otočilo.
"Ale ty by ses měl bát. Nevím, jestli takového troubu jako ty, zařadí do Zmijozelu," dodala už trochu tišeji.
Lestrange už chtěl něco namítnout, ale přerušil ho jiný hlas.
"Ty si Bellatrix Blacková, že? Já jsem Anton Avery," představil se.
Bella přijala jeho ruku. Věděla, že pochází z čistokrevné rodiny. Po zbytek cesty se bavila s ním. Připadal jí sice trochu natvrdlý, ale pořád lepší, než poslouchat ty Rodovy řeči.
Když dorazili do hradu, profesorka McGonagallová jim sdělila, do jakých kolejí se mohou dostat a ještě nějaké základní informace. To všechno ale Bella dávno věděla. Poté už konečně vešli do Velké síně, kde na stoličce ležel Moudrý klobouk, který je měl zařadit do koleje.
Nejprve ale ještě musela přetrpět píseň Moudrého klobouku. Ta podávala stručné informace o škole a kolejích. Bylo by to docela pěkné, ale Belle přišlo, že zpívá falešně. Když dopěl, začala profesorka McGonagallová číst jména studentů. Podle abecedy chodili ke stoličce a dávali si na hlavu Moudrý klobouk.
Bella, přestože navenek působila klidně, byla uvnitř hrozně nervózní. Ještěže byla od B. Než přišla na řadu, krátila si čas tím, že se rozhlížela po učitelském sboru. Některé profesory poznala podle otcova popisu, třeba ředitele. Ale u některých vůbec nevěděla, co jsou zač. Když už si je prohlížela asi po desáté, konečně vyvolala profesorka její jméno.
"Blacková Bellatrix!" pronesla zvučně.
Několik studentů se při zaznění jejího jména přestalo bavit a otočilo se dopředu. Hrdě pozvedla bradu a vystoupila ke stoličce. Jakmile se Moudrý klobouk dotkl jejích havraních vlasů, uslyšela hlas.
"Tak copak to tady máme," říkal Moudrý klobouk. Další Blacková. Starý a slavný rod. Všichni už po staletí chodí do Zmijozelu. A myslím, že ty rodině ostudu rozhodně neuděláš. Tak tedy: Zmijozel!"
Všichni začali tleskat a Bella si šla sednout ke zmijozelskému stolu. Ihned se seznámila s několika studenty, co seděli nejblíž. Nakonec v její koleji skončilo poměrně dost lidí. Samá známá jména, jako například Nott, Crabbe, Mcnair, Goyle a také Avery a Lestrange.
Bella sice čekala, že i on skončí ve Zmijozelu, ale přesto tajně doufala, že tomu tak nebude. Kdyby skončil třeba v Nebelvíru, určitě by ze svatby sešlo. Takhle mohla jen doufat, že než dojde k jejich svatebnímu dni, projde Rod kompletní přeměnou zvenku i zevnitř.
Po uvítacím proslovu ředitele a slavnostní hostině, která Belle přišla víc než vhod, se odebrali do ložnic. Zmijozelská společenská místnost byla ve sklepení a byla zařízena do barev koleje. Tedy stříbrné a zelené. Tam se také rozdělili na děvčata a chlapce, každý měl ložnici na jiné straně.
Rodolphus jí popřál krásné sny, a pak spolu s ostatními chlapci odešel do ložnice. Oddechla si, konečně bude mít chvíli klid. To se ale spletla. Ložnici totiž sdílela se třemi děvčaty, z nichž dvě byla poněkud hlasitější.
A protože by bylo neslušné, nezapojit se do hovoru, poslouchala Bellatrix celou noc jejich vyprávění o domově, rodině a všem možném. Na oplátku jim zase musela sdělit všechno o sobě. I když výhodou bylo, že rodina Blackových byla velice známá.
Jejich rozhovor se táhl až do brzkých ranních hodin. Když Bella konečně usnula, zdál se jí krásný sen o tom, co všechno dnes zažila. A to se ani zdaleka nemohlo rovnat tomu, co teprve zažije!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 1. září 2011 v 8:41 | Reagovat

Super :). Som zvedavá na ten môj prvý deň :D. Prajem pekný deň v škole :D.

2 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 1. září 2011 v 14:53 | Reagovat

Wohou! Moc pěkný a fakt děsně vtipný :-D Teda já se u toho nasmála dost :-D xD Povedený, obzvlášť scény s Rodem :-D xD Jen tak dál, zlato :-)

3 Lady-Bella-Voldemort Lady-Bella-Voldemort | Web | 1. září 2011 v 15:48 | Reagovat

Pěkný :-) Nejlepší byly scény s Rodem a úplný začátek, kdy Bella nestíhala :-D Chjó, kdyby to tak šlo, narodit se do kouzelnického světa....

4 Kallia Kallia | Web | 1. září 2011 v 17:11 | Reagovat

paráda ;)

5 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 1. září 2011 v 18:04 | Reagovat

Vidím, že jsme se zhruba stejně koukli k sobě na blog xD, protože jsem zrovna dočetla tuhle úžasnou povídku..Je moc hezká, ale já Belle zase závidím! To její sny se oproti těm mojim vůbec nebudou rovnat..Já spíše budu mít z té školy noční můry xD..Dnešek jsem taky docela zvládla, až teda na pár "maličkostí" xD
Snad teda budeš stále psát povídky,protože jinak mi budou chybět :/ a bude se mi psát hůř..Já budu taky psát, tak alespoň o víkendu :)..Takže taky ti přeju mnoho štěstí ve škole ;)..zatím ;)

6 °Alex °Alex | Web | 1. září 2011 v 18:27 | Reagovat

áno :D :)

7 Em Black Em Black | Web | 1. září 2011 v 19:07 | Reagovat

Jak už sem ti psala, úžasný :-D. Chlámala sem se u těch scén s Rodem xD skvělá povídka a možná by stála i za pokráčko :-)

8 Cissy Cissy | Web | 1. září 2011 v 20:52 | Reagovat

Krásná povídka a nejlepší te začátek, jak nestíhala, to mi připomínala mě, když někam jdu :D Moc hezké a aj vtipné :D Chválím :-)

9 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 2. září 2011 v 16:44 | Reagovat

Hezké, jen mi přišlo že se Bella chová moc sdospěle. Ano jistě byla k tomu vedená, ale Lestrange? Jako přání hezkých snů mi k němu moc nesedlo, ačkoliv, takový pravý anglický gentleman a naíc čaroděj z čistokrevné rodiny, kdo ví, že? :-D

Jinak trohcu moc rychlé, ale hezky podané zvlášť Bellin ranní shon se mi líbil :-)

10 Avene Avene | Web | 3. září 2011 v 14:02 | Reagovat

Souhlasím s ostatními, ten shon byl oprabdu zajímavý a vtipný. Určitě ji to moc slušelo, úplně jsem měla před očima, jak má na sobě samé "hadové" doplňky. Ty si vlastně první člověk, od kterého čtu povídky o Belle. Jsi fakt šikulka, chválím! :D :-)

11 Beltrix Beltrix | Web | 19. září 2011 v 17:19 | Reagovat

Úžasný ;) Nějak nevím, co víc k tomu říct, protože se mi to prostě líbilo ;)

12 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 30. května 2012 v 15:48 | Reagovat

Juj! Roztomilá, malá Bell! Ale už předtím v sobě měla jistou noblesu, vznešenost a taky trochu arogantnost! Zbožňuju Bellu!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama