Přání za svitu padající hvězdy

19. září 2011 v 22:28 | Cassiopea Black |  Jednorázovky
Nazdárek :)
Mam teď nějakou dobrou náladu a hlavně čas, takže pilně píšu :) Včera jsem napsala jednu jednorázovku a dneska další - tuhle xD Tak doufám, že se vám bude líbit :) Mimochodem, vyjímečně mi vyšla jenom na necelý tři stránky ve Wordu, takže super xD Přeji příjemné počtení.
Vaše Cass



Přání za svitu padající hvězdy
Bylo už pozdě večer. Venku foukal silný vítr, který ohýbal stromy v sadu Malfoyovic panství. A v tomto nečase stála na balkóně žena. Měla kudrnaté havraní vlasy a přimhouřené oči. Na sobě měla jen noční košilku a slabý župan, ale nezdálo se, že by jí to vadilo.
Pravda byla taková, že teď, když byla zase po letech venku z Azkabanu, užívala si i takovéhle počasí. Vdechla do plic chladný večerní vzduch a zadívala se na nebe. Obloha byla celá posetá hvězdami. Viděla i svou hvězdu. Hvězdu Bellatrix, která nyní jasně zářila a převyšovala tak všechny ostatní. Jakoby si i ona dnes večer naplno užívala své existence.
Jak se tak dívala na hvězdy, vzpomněla si na něj. Na toho, pro nějž strávila dlouhých čtrnáct let v Azkabanu, a který ji teď okázale přehlížel. Choval se, jako by se nikdy nic nestalo, ale něco se stalo.
~~~~~~
Stála ve věži svého sídla a dívala se na noční oblohu. Zrovna se snažila identifikovat jednu hvězdu na východě. Když v tom uslyšela hlas: "To je Ocas hada. Společně s Hlavou hada tvoří souhvězdí Had."
Otočila se a pohlédla do modrých očí svého Mistra.
"Můj pane," uklonila se.
"Myslel jsem, že vy Blackové znáte zpaměti snad každou hvězdu, co je na obloze. Zjevně jsem se mýlil," ušklíbl se.
Bellatrix zrudla a sklopila hlavu. Pravdou bylo, že i když je její matka ani zdaleka neznala všechny, znala jich rozhodně víc, než ona. Jí astronomie moc nešla. Bavilo ji, se na hvězdy dívat, ale ne je pojmenovávat. Ze zamyšlení ji opět vytrhl jeho hlas.
"Tohle je souhvězdí Hadonoš," řekl a ukázal do prostoru mezi Hlavou hada a Ocasem hada.
Podívala se tím směrem.
"Ale vidím, že tvoje jmenovkyně na obloze dnes nesvítí tak jasně, jako jindy," poznamenal Voldemort.
Opravdu. Hvězda Bellatrix dnes večer nezářila tak, jako obvykle. Bylo to zvláštní, tohle se ještě nikdy nestalo. Při pohledu na ni se neubránila tíživému pocitu.
Mohlo to něco znamenat? Bylo to snad nějaké varování?
Dlouho se tím ale netrápila. Právě totiž padala hvězda.
"Padá hvězda," pronesla potichu.
"Tak si něco přej," pobídl ji Pán Zla.
Poslechla ho. Zavřela oči a ze všech sil se soustředila na jediné přání. Už chtěla oči zase otevřít, když v tom se to stalo. On ji políbil!
"To funguje rychle," pomyslela si.
Jistě, hrozně moc si přála, aby ji políbil. A on jí, jako vždycky, určitě četl myšlenky. Ale nikdy by ji nenapadlo, že by to vážně udělal.
Lehce se dotýkal svými rty těch jejích a ona pocítila příjemný pocit mravenčení v podbřišku. Unikl jí tlumený povzdech. Tak dlouho o tomhle snila. Instinktivně mu omotala paže kolem krku. On ji chytil kolem pasu a přitáhl si ji blíž.
Vzájemně si svými jazyky prozkoumávali ústa a jejich polibek se stále prohluboval. Poté už nebyl jenom jeden, bylo jich několik. Spousta naléhavých a vášnivých polibků.
A přestože to bylo jediné, k čemu mezi nimi došlo, jí to stačilo. V tu chvíli se cítila tak šťastná, jako ještě nikdy.
~~~~~~
Po tváři jí skanula jedna slza. Bylo hloupé myslet si, že to pro něj znamenalo tolik, jako pro ni. Že to pro něj vůbec něco znamenalo.
Ani si neuvědomila, že se třese. Aby ne, byla už pořádně promrzlá. Ale dovnitř se jí jít nechtělo. Jen tady mohla dát průchod svým pocitům.
Najednou přes ni někdo přehodil plášť. Nemusela se ani otáčet, aby věděla, kdo. Přestože ho neviděla a ještě ani nepromluvil, srdce jí řeklo, že je to on.
Cítila, že stojí přímo za ní. Stačil by jeden malý pohyb a opřela by se o jeho hruď. Prudce se otočila a pohlédla do jeho očí. Do očí, které už nebyly modré. Ne, teď byly rudé. Přesto ale stačilo málo, aby se v nich opět ztratila.
Za těch čtrnáct let se hodně změnil. A to nejen vzhledově, ale i uvnitř. Přestože to bylo teprve podruhé, co ho po tak dlouhé době viděla, měla pocit, že mu šlo jen o jediné - zničit Pottera.
Čekala, že něco řekne. Ale on tam jen stál a díval se na ni. Pod jeho zkoumavým pohledem se cítila nesvá. Moc dobře věděla, že i ona se hodně změnila. A to jak po fyzické, tak i psychické stránce. Azkaban na ni zanechal nesmazatelné stopy.
Chtěla něco říct a ukončit tak to napětí mezi nimi. Pootevřela ústa, ale slova se jí zadrhla v hrdle.
"Změnila ses," pronesl najednou.
"Ano," přitakala. Nevěděla, co víc na to říct.
"Stále si ale krásná."
Nechápala, proč jí to říká. Co tím sleduje? Udělala krok stranou a chtěla odejít. Ale tím jediným malým pohybem se k němu přiblížila ještě víc.
Cítila jeho dech na své tváři. Stáli u sebe tak blízko, že je dělilo jen několik milimetrů. A i ta malá vzdálenost zanikla, když se k ní sklonil a spojil jejich ústa v polibku.
Bella jakoby pocítila dejá-vu. Opět ji zachvátila vlna euforie, která způsobila, že jí bylo najednou příjemné teplo. Opět byla šťastná. Ale tentokrát bylo přece něco jinak.
Jeho polibky byly tvrdé a nebyla v nich ani stopa něžnosti. Jen touha, sobecké uspokojení.
Sundal jí plášť, který přes ni předtím přehodil, a couval s ní ke zdi. Když do ní narazili, vyzvedl si ji tak, aby k ní měl lepší přístup. Jediným trhnutím rozvázal její župan a ten skončil na zemi. Vyhrnul jí košilku nahoru a nemilosrdně do ní pronikl.
Jeho přírazy byly hned od začátku rychlé a tvrdé. Chtěl co nejrychleji dojít vrcholu a ukojit tak svou potřebu.
Belle se to sice líbilo, ale přeci jen by uvítala trochu jemnější zacházení. Zvlášť, když celé její tělo bylo ještě pokryté modřinami a ranami z Azkabanu.
Stáhnul jí ramínka od košilky. Ta sklouzla níž a zůstala srolovaná někde v úrovni pasu. Opustil její ústa a políbil ji na krk. Zaklonila hlavu a vzrušeně zasténala. Poté se přesunul na její prsa a zasypával je polibky.
Naplno si užívala jeho doteky, přestože byly tak chladné. Cítila, že už brzy dojde vrcholu. Stejně na tom byl i on. Prohnula se jako luk a zaryla mu nehty do zad. Její sten zanikl ve vášnivém polibku.
Jakmile bylo po všem, Voldemort se od ní odtáhl. Zmateně se na něj podívala.
"Stalo se něco, můj pane?"
"Ne, co by se mělo stát.?" odpověděl bezvýrazně.
"Měla by ses obléct," dodal ještě a otočil se k odchodu.
"Proč?" zeptala se. Věděla, že je mu jasné, na co se ptá.
"Odměna za tvoji věrnost," řekl prostě a přemístil se.
Bella stála u zdi a těžce oddechovala. Pořád se dívala na místo, kde ještě před chvílí stál. Cítila se zvláštně.
Právě se jí splnil její největší sen, měla by být šťastná. Ale ona se ani zdaleka necítila tak, jak si představovala. V jejím nitru se teď prala směsice emocí. Byla sice šťastná, ale zároveň pociťovala i smutek. Mrzelo ji, jak se k ní choval.
Tolikrát o tom snila. Ale v žádném z jejích snů se k ní nechoval tak chladně. Nemohla si pomoct, připadala si, jako by ji jen využil k uspokojení svých potřeb.
Ten krásný pocit pominul a jí začala být zase zima. Oblékla se a chtěla jít do postele. Ještě se ale otočila a znovu pohlédla na nebe. Zrovna padala hvězda…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elladora Black Elladora Black | Web | 19. září 2011 v 23:01 | Reagovat

Cass, ty máš prostě talent! :-D Jako vždycky nádhera a krásná práce. Já taky často čumím nahoru a snažím se najít Bellu :-D pokud jde teda zrovna vidět Orion, což zrovna dneska teda není no :-D No nic, štve mě, že jí takhle využívá, hajzl jeden :-D za trest tě strhnu ze zdi Voldy a už na mě nebudeš čumět, jak spím :-D No, takže povídka fakt úžasná :-D

2 °Alex °Alex | Web | 20. září 2011 v 6:07 | Reagovat

Súhlasím s Elladorou :D :).
Krásne, dojímavé :).

3 Cissy Cissy | 20. září 2011 v 14:42 | Reagovat

krásná povídka!! :-) chudák Bells, ona ho tak miluje a on je takový...no prostě Voldy :-D  :-D Máš velký talent, Cass :-)

4 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 20. září 2011 v 16:14 | Reagovat

Páni, mně došly slova... :-) Je to tak krásně napsaný, vážně moc hezky. Jen si dej na opakování slov, i když to neni zase tak horký, jako u jiných adeptů xD. Ale ne, tohle bylo vážně úža. Dojalo mě to až k slzám. To ti de co?! Rozbulet mě! :-D Smekám :-)

5 Avene Avene | Web | 20. září 2011 v 19:21 | Reagovat

Souhlasím s ostatními, prostě krásné a smutné! Moc dobře napsané, pojmenování soihvězdí na mě udělalo dojem :D Sice ta poslední část plná vnikání, sténání mi přišla zvláštní (né zvláštní jako divná, ale mě to v mém věku prostě pořád příjde úchylné :-D) ale napsané tedy fakt na jedničku ;-) Miluju tvoje povídky.

6 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 20. září 2011 v 21:22 | Reagovat

Ten konec..bože, to bylo zase úžasné! Jsem ráda, že jsi povídku napsala, už mi po nic bylo smutno :-D..ony mi vždycky tak nadzvednou náladu, přestože jsou smutné :-D...Krásné!

7 °Alex °Alex | Web | 20. září 2011 v 22:04 | Reagovat

Frank Dillane, a kontroluj slová, milujem ho :D.

8 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 21. září 2011 v 15:55 | Reagovat

Jé, jsem ráda, že sis 2.část mojí povídky přečetla :)..Jinak ta povídka - jednorázovka bude mít pouze 3-4 části, předpokládála jsem 3, ale ještě se uvidí, takže jsem tu scénu tam dala už teď, protože v té další plánuju nějaký ten kousek(žánru) psychologie ;)..Ještě se vše ale uvidí..teď o týdnu se mi upřímně moc psát nechce, jsem ze školy unavená a ještě se musím učit :/..tak zatím ;) a díky za pochvalu ;)..

9 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 21. září 2011 v 20:44 | Reagovat

Jasně, v pohodě, jdu si tě taky přidat :D

10 nel-ly nel-ly | Web | 23. září 2011 v 0:29 | Reagovat

Já už strašně dlouho nečetla nic o Belle O_O taky mám teď nutkání vyklonit se z okna (což by nebyl nejlepší nápad, protože jak se znám, hned bych vypadla) a zahledět se... i když já bych nic nenašla
je to moc povedené :)

11 Penelope Eleanor O'Connel Penelope Eleanor O'Connel | Web | 23. září 2011 v 7:22 | Reagovat

Překrásná povídka! :D Bellu mám ráda. S Voldemortem je to u mě už trochu horší, ale i tak nepatří k mým nejhorším.

P.S.: Spřátelila bych se klidně, jenže nemám moc čas. :-( Lépe řečeno, času je stále méně a méně. Ale jestli chceč, tak ok. ;-)  :-P

12 Kallia Kallia | Web | 23. září 2011 v 8:58 | Reagovat

krásný :) sice víš, jakej na to mám názor, ale nice :D :P

13 Penelope Eleanor O'Connel Penelope Eleanor O'Connel | Web | 23. září 2011 v 18:17 | Reagovat

Děkuji za pochvalu básničky, nesmírně mě zahřála... :-)
P.S.: Samosebou, že můžeš. ;-)

14 wolf-lucy wolf-lucy | E-mail | Web | 23. září 2011 v 23:57 | Reagovat

Já budu brečet!

15 Lady-Bella-Voldemort Lady-Bella-Voldemort | Web | 28. září 2011 v 13:49 | Reagovat

plně souhlasím s Elladorou :-)
Jako zrovna jsem se uklidnila z Ticha, které jsem nevímproč četla dřív než tohle, a ty mě pak znovu rozbulíš! :D tvoje povídky mám radši než knihy od Rowlingové. ;-)

16 Beltrix Beltrix | Web | 26. října 2011 v 20:44 | Reagovat

Naprosto dokonalý. Já jsem zatím neměla to štěstí vidět padající hvězdu, ale třeba se jednoho dne dočkám ;)

17 laura laura | E-mail | 25. prosince 2013 v 19:36 | Reagovat

já ti závidim! takhle krásně bych taky chtěla psát... skvělý! :)
[16]: taky jsem neviděla padající hvězdu :( asi se budu muset koukat líp :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama