Láska vs. nenávist - 4. část

3. září 2011 v 19:46 | Cassiopea Black |  Jednorázovky
Nazdárek!
Už jsem tu s poslední částí povídky Láska vs. nenávist :) Ale protože pár lidí chtělo, abych z toho udělala kapitolovku, vkládám anketu a rozhodněte to xD Já osobně si myslim, že když jsem to začala psát jako jednorázovku, bylo by blbý v tom pokračovat, už to vlastně je ukončený. Ale zase na druhou stranu, navázat by na to šlo dobře a v pokráčku by ste se dozvěděli, co má Nagi na Voldyho xD (to neni vydírání, jenom, že sem už se mi to nehodilo, ale mam nápady na pokračování :D) Takže, já nevim, na jednu stranu bych pokračovala, na druhou ne...musíte to rozhodnout vy, tak hlasujte :)...Mimochodem, zatim pilně píšu xD včera sem vy-víte-kde napsala dvě drabble a začala novou jednorázovku, která vypadá, že bude opět dlouhá xD ...Tak doufám, že se vám bude zatim poslední část povídky líbit a přeji příjemné počtení :).
Vaše Cass


Láska vs. nenávist
~~~~~
Druhý den, když se probudila, seděl lékouzelník u její postele. Byla mírně dezorientovaná, takže když uviděla cizího člověka, začala šmátrat po hůlce. Jenže jakmile se pohnula, bolestně zaskučela. Bolelo ji celé tělo a všimla si, že je obvázaná.
"Kdo jste?! A co se stalo?!" ptala se zmateně.
"Jen klid, jsem lékouzelník. Zavolal mě Pán Zla, včera jste byla v poněkud ehm… pošramoceném stavu," objasnil jí.
"Včera? Ale co se stalo?" zeptala se. Vůbec netušila, kde se tady vzala.
"Vy si to nepamatujete?"
"No…" teď když o tom mluvil, začalo se jí to vybavovat. Vzpomněla si, jak šla do lesa, našla ten prsten, a pak i Pána Zla.
Pán Zla…Při pomyšlení na něj jí rozbolelo srdce. Vzpomněla si, co jí řekl, a také co jí udělal. Na to by nejraději zapomněla. Ze zamyšlení ji vytrhl hlas.
"Jak se cítíte?"
"Nevím," odpověděla pravdivě. "Všechno mě bolí a jsem trochu zmatená."
"To je normální," ujišťoval ji. "Máte lehký otřes mozku a dvě zlomená žebra, a taky…" zarazil se. Nevěděl, jak jí to má říct.
Nakonec se rozhodl, že bude jednat přímo. Ona nevypadala, že by byla na dlouhé vytáčky.
"Byla jste těhotná," řekl potichu, ale jasně. "Věděla jste to?"
Bellatrix se na něj dívala, jakoby jí právě oznámil, že bude ředitelkou Bradavic.
"To není možné!" vyštěkla na něj.
"Ale ano, byla jste v sedmém týdnu," řekl jemně. "Při tom, co se Vám včera stalo, jste bohužel potratila, nemohl jsem už nic dělat."
Nic na to neřekla, jen se na něj dívala. Nestačila si ani zvyknout na myšlenku, že byla těhotná, a hned na to zjistila, že o dítě přišla. V jejím nitru se teď prala směsice emocí. Bolest, strach, smutek… cítila toho tolik. Jen radost ne.
V tom se otevřely dveře a dovnitř vešel ON. Otec jejího nenarozeného dítěte. Jestli si teď byla něčím jistá, tak tím, že bylo jeho. Zabil vlastní dítě. Jen krátce se na něj podívala, pak upřela pohled zase před sebe.
Lékouzelník vstal a řekl: "Myslím, že byste chtěli být sami," s těmito slovy se přemístil. V pokoji zůstali jen oni dva.
~~~~~
Když vešel do jejího pokoje, zjistil, že už je vzhůru. Vypadala líp než včera, ale pořád byla bledá. A pak se na něj podívala. Ten pohled nikdy nezapomene. Bylo v něm tolik emocí, že některé ani nedokázal identifikovat. Ale jednu ano - nenávist. Přímo z jejích očí sršela, a byla určená jemu. Tohle u ní ještě nikdy neviděl. Nikdy.
Tolikrát už jí ublížil, a ona mu vždy odpustila. Ale ani když ji mučil a nadával jí, nikdy v jejích očích nezahlédl to, co tam bylo nyní. Jen čirá a nefalšovaná nenávist. Stejně silná, jako silná byla její láska. Vlastně pořád ještě je, pořád ho milovala. Milovala, ale stejnou měrou i nenáviděla. Vždyť láska a nenávist jsou si tak blízké.
Když spolu zůstali v pokoji sami, přešel k ní. Už se na něj nedívala, nepřítomně hleděla na bílou zeď. Byl rád, kdyby se na něj znovu podívala, nejspíš by nedokázal říct ani slovo.
"Jak je ti?" zeptal se, jako by se nic nestalo. Žádné odpovědi se mu ale nedostalo. Zvedla se v něm vlna vzteku, nebyl zvyklý, aby ho někdo ignoroval. Včas ho ale potlačil, nechtěl, aby to dopadlo, jako včera.
Nevěnovala mu pozornost. Myslela na dítě, které kvůli němu ztratila. Nikdy nepozná, jaké je to být matkou, nikdy si nepochová své dítě… Bylo jí do pláče.
"Vypadáš už o moc líp," pokračoval v monologu.
"Víš, já, chtěl jsem se ti… omluvit," pronesl pomalu. "Už vím, že jsi nelhala…a že jsi mě nepodvedla."
"Vím, že na omluvu už je pozdě. Tohle není poprvé, co jsem ti takhle ublížil, nevěřil ti…"
Na chvíli se odmlčel. Říct co cítí, bylo mnohem těžší, než si myslel.
"Ale slibuju, že už se to víckrát nestane. Navíc, doktor říkal, že budeš v pořádku…"
Znenadání mu skočila do řeči. Nečekal to, a tak trochu nadskočil.
"Nikdy už nebudu v pořádku!" křičela. "Nejsem jako auto, které můžeš donekonečna opravovat, a když je nejhůř přikoupit nové díly!"
"Nemluv se mnou takovýmto tónem!" zasyčel nebezpečně.
Bellatrix to ignorovala.
"Já jsem člověk! A taky mám city, i když se to možná nezdá!"
Chtěl něco říct, ale nenechala ho.
"Vždycky jsem ti všechno odpustila," řekla už mírnějším tónem. "Všechno. Když jsi mě mučil, nadával mi, nevěřil mi…"
Nadechla se a pokračovala: "Udělala bych pro tebe všechno. Mlčky jsem trpěla, protože jsem tě milovala!" po tvářích jí začaly stékat slzy.
"Pořád tě miluju," řekla tiše. " Ale i já mám svoje hranice, za které už nemůžu jít. Už ti nedokážu odpustit, i když bych chtěla. Všechno se změnilo, když jsem zjistila, že…" zarazila se, řekla víc, než chtěla.
"Že co?!" zeptal se ostře.
Podívala se na něj. "Že jsem čekala dítě a potratila jsem," vyslovila tu krutou pravdu.
Stál tam a mlčky se na ni díval. To bylo poprvé, kdy Pánovi Zla došla řeč.
Nejspíš se přeslechl, nemohla říct, to co řekla! Ona přece nemohla být…
"Těhotná? A proč jsi mi to neřekla?"
"Nevěděla jsem to," řekla smutně.
Následující otázkou zase všechno zkazil: "A otec?"
Belle se zlobně blýsklo v očích. "Kdo asi? Samozřejmě, že ty, s nikým jiným už dávno nic nemám!"
Tím co řekl potom, ji naprosto vykolejil.
"Takže, já budu táta," řekl se zvláštním výrazem ve tváři. Takový u něj ještě neviděla. Ale zřejmě mu nedošlo, co říkala.
"Nebudeš! Říkám, že jsem potratila, žádné dítě nebude!" tolik ji bolelo, vyslovit to nahlas. Ale musela.
Voldemort se na ni podíval. "Včera, když…já…" nedokázal to doříct.
Zabil ho! Svého vlastního potomka!
Neodpověděla mu. Ale ani nemusela.
Začala se zvedat z postele. Nemohla tu s ním být už ani minutu, moc jí to bolelo. Připomínal jí všechno, co se stalo.
Ještě ale nebyla zcela v pořádku, a tak to vstávání z postele bylo trochu obtížné. Každý sebemenší pohyb jí způsoboval bolest. Ovšem ne takovou, jakou cítila uvnitř. Zatnula zuby a vstala. Jen se trochu zapotácela. Vmžiku stál u ní a chtěl ji podepřít.
"Ne," řekla rozhodně a odmítla jeho pomoc. "Musím se naučit žít svůj život bez tebe," už jen ta slova ji neuvěřitelně bolela. Nedokázala si představit svůj život bez něj, ale ani s ním.
Pomalu a opatrně se vydala ke dveřím. Nechal ji jít, věděl, že by ji nezastavil. Ještě toho dne se odstěhovala k sestře.
~~~~~~~~
Když se plně uzdravila, alespoň tak, jak to bylo možné, vydala se za ním. Ještě naposledy ho musela vidět.
Když se objevila v jeho pokoji, dýchly na ni všechny ty bolestné vzpomínky. To ji jen utvrdilo v tom, že dělá správně. Uslyšela za sebou jeho překvapený hlas.
"Bellatrix?" Otočila se.
"Co tu děláš? Já myslel, že už mě nechceš nikdy vidět," pronesl překvapeně.
"Přišla jsem se rozloučit. Musela jsem tě ještě jednou vidět."
Smutně přikývl.
"Musím to udělat. Je to jediné řešení." Nevěděla, jestli přesvědčuje spíš sebe nebo jeho.
Přistoupila k němu a naposledy ho políbila. Na rozloučenou. Polibek jí opětoval, oba věděli, že je poslední.
"Odpusť mi," zašeptal, když se od ní odtáhl. "Je mi to všechno tak líto, promiň."
Smutně se usmála a přikývla. Pak vyšla ven ze dveří.
Když měla jistotu, že ji neuvidí, zastavila se a vytáhla malou lahvičku.
"Je to jediné východisko," opakovala si. "Nemůžu žít s tebou, ale ani bez tebe."
"Promiň," zašeptala zlomeně, než vypila lektvar zapomnění. Odteď začne nový život. Život bez něj.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Mám pokračovat v povídce Láska vs. nenávist a udělat z ní kapitolovku?

Ano
Ne

Komentáře

1 Em Black Em Black | Web | 3. září 2011 v 19:56 | Reagovat

No, došly mi slova......Je to totální nádhera! Dokonce jsi mě rozbrečela, fakt úžasné. Chudák Bella a chudák i Voldemort :-( , perfektně jsi to napsala, hlavně emoce a emoční scény, úplně jsem to viděla před sebou. Akorát to byla škoda, že Bella potratila :-( a určitě chci pokračování :-) máš opravdu talent Cass :-).

2 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 3. září 2011 v 20:23 | Reagovat

Áá! Já toho mizeru nesnáším!:-D..Je mi tak líto Belly a ten slizoun, i když v povídkách je někdy k nakousnutí :-D..ale teď bych ho nejraději zabila..Abych řekla pravdu, možná tam ten polibek nakonci nemusel být, ale je to povídka tvoje ;)..Já osobně, být Bellatrix, tak už bych se ASI za ním nikdy nevrátila :-D..Říkám ASI :-D..Jinak, že máš talent, to už ti ani neříkám, protože je to vysloveně jasný :)..
Btw..s tím časopisem jsem si to mohla myslet, tak snad mi nepřijde hulák od tvojí mamky :D..
Jinak já s kámoškou musím sedět v 1. nebo 2.lavici, protože má dost silné brýle a taky by neviděla, ale možná to má co do sebe, protože ředitelka-úča čejiny si nás prej bude rozesazovat a nám s kámoškou třídní řekl, že to u ředitelky pokusí zařídit, abychom seděly spolu..prý jsme šikovné :-D..To víš, když půjčíš za jeden den třídnímu pravítko, fix a kdo ví co ještě, tak si ho dokážeš koupit :D..Snad to s tou říďou vyjde..
*S tím vlakem to je blbé, taky by mě to štvalo :(..
*Těším se na jednorázovku i na "Návrat do minulosti" a i na drabble..nevím proč, ale tvoje povídky mě vždycky tak fajně povzbudí :-D :)..
Já bych asi v té první lavici povídky neměla psát :-D..Tak zatím ;), taky ti přeju hodně štěstí ve š...jak říkáš Ty-Víš-Kde :-D ;)

3 °Alex °Alex | Web | 3. září 2011 v 20:50 | Reagovat

Krása! Škoda, že je koniec, priam to nabádza na pokračovanie :D.

4 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 3. září 2011 v 22:02 | Reagovat

Joj, konec byl fakt nejlepší :-) Tahle povídka je celá taková... všehochuť. V jednu chvíli hřeje na srdci a ve druhou ti ho zase rve na kusy xD. No, ale to tak bývá, obzvlášť se mnou xD. Ale fakt, tahle povídka se ti moc povedla. A už snad po sté říkám xD, že je to o to krásnější a lepší, že to byl sen, protože to je neuvěřitelný! Takovej sen chci taky :-D xD Ale tak co, já nemusim mít vlastně sny, když mam jeho :-D :-D No, Deniss nepřekonam, mně dlouhý komentáře moc nejdou, obzvlášť, když jsem ti už názor řekla. Brečela jsem, i jsem se smála. Je to fakt moc hezký :-)

5 °Alex °Alex | Web | 3. září 2011 v 22:22 | Reagovat

tak si skús do vyhľadávača dať: 100 years/Style/East London, mne to ide

6 Lady-Bella-Voldemort Lady-Bella-Voldemort | Web | 4. září 2011 v 14:26 | Reagovat

.....opět jsi mě rozbrečela...ten konec, geniální! Smutná část, ale stejně skvělá. Mě je Belly tak líto.....a Voldemorta bych přizabila! I když, překonal se a omluvil se. Ale to jen omluvou nemůže zastřít...jinak, taky nevím jestli máš pokračovat, nedokážu si představit jak bys chtěla pokračovat...jedině že by se kvůli Bell změnil a ona by se do něj podruhé zamilovala, ale už šťastně, ale zas...já nevím :-D je to na tobě, jestli už víš jak pokračovat, rozhodně to sem napiš ;-) už jsem ti to psala a ostatní taky, ale stejně to napíšu znova: Máš obrovský talent!!! :-)

7 Cissy Cissy | Web | 4. září 2011 v 14:50 | Reagovat

Fňuk fňuk :-( to bylo tak smutné :-( ale moc, strašně moc krásné. A ten konec úžasný! Chudinka Bell :-( chvilku mě bylo líto aj Voldyho, jak se zaradoval, že bude táta. Ale nebude a může si za to sám. Jsi velký talent Cass :-)
P.S.: Určitě hlasuju pro kapitolovku :-) myslím, že to může být ještě zajímavé. Ale i takto je to krásná "jednorázová" :D povídka.

8 Bellaminion Bellaminion | E-mail | 17. září 2011 v 20:31 | Reagovat

Cože !?.. Neuvěřitelně krásný ! ..Ale i smutný :-(  :-( ..A já si myslela že budou spolu..Že se to zase něják urovná..Zase ale chápu.že Belle došly nervy :-( ..Krásný..Dokonalý!

9 Beltrix Beltrix | Web | 19. září 2011 v 17:26 | Reagovat

Nádherný... úplně se mi svíralo srdce, když jsem to četla... úžasně otevřený konec, ale hlasuju pro to, nechat ho takhle otevřený. Myslím, že tahle jednorázovka svůj účel splnila a zapůsobila přesně tak, jak měla, takže udělat z ní kapitolovku by jí mohlo uškodit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama