Neplakej

1. srpna 2011 v 10:42 | Cassiopea Black |  Jednorázovky
Nazdár!
To koukáte, co? Já taky xD Nečekala jsem, že se tu objevim tak brzo, ale když múza zavelí...xD
Přinášim Vám jednorázovku, která mě dneska napadla. Z čehož plyne, že to neni ta, o který jsem se zmiňovala v článku, na tu si budete muset ještě chvíli počkat xD Tohle mělo bejt původně drabble, ale je to moc dlouhý, takže je z toho jednorázovka :D Snad se Vám bude líbit, přeji příjemné počtení :)
Vaše Cass
PS: Blog zase blbne, takže mi nejde vložit oddělovač...Taky se mi pořád ukazuje návštěvnost nula, což je asi blbost, když mi ze včera přibyly komenty...No nic, teď už k věci :)




Neplakej
Bylo už pozdě večer a všude se rozprostíralo naprosté ticho, rušené jen foukáním větru a křupáním sněhu na úzké cestě. Tou cestou kráčela osoba, zahalená od hlavy k patě v černém plášti. Byla to žena. Šla sebejistým krokem, vždyť už po ní kráčela nejméně posté. A jako vždy, i tentokrát, směřovala až na její úplný konec. Najednou se zastavila a pohlédla na nebe. Milovala pohled na hvězdy, připomínaly jí jeho.
Na ruku jí dopadla sněhová vločka. Sledovala ji, jak se třpytí, než docela roztála.
"Krásné věci nejsou trvalé," říkával.
Věřila mu, stejně, jako ve všem ostatním. Vzpomínky na ni zaútočily tak tvrdě a nečekaně, že je nedokázala zastavit. A možná ani nechtěla.
Ve spoře osvětlené místnosti postávalo v kruhu několik zahalených postav. Byla mezi nimi i ona - žena s havraními vlasy a přimhouřenýma očima. Stála hrdě, se vztyčenou hlavou a pohled upírala na muže, stojícího uprostřed.
Byl bledý jako sama smrt a svýma rudýma, uhrančivýma očima propaloval všechny přítomné. Milovala ty oči, ostatně, jako všechno na něm.
Jejich pán zrovna vedl další ze svých monologů o své neporazitelnosti. Vždycky jim vtloukal do hlavy, že on je největší čaroděj všech dob, a že ho nikdo nemůže porazit. Nikdy o tom nepochybovala, proč taky?
Začala jí být zima, a to ji vytrhlo ze vzpomínek, ale jen na chvíli. Přitáhla si plášť blíž k tělu a pokračovala v cestě.
Stála na balkoně jejich sídla a vdechovala do plic čerstvý letní vzduch. Vtom k ní někdo zezadu přistoupil a obtočil jí ruce kolem pasu. Nemusela se otáčet, moc dobře věděla, kdo to je. Odhrnul jí vlasy na stranu a políbil na krk, jako už tolikrát. Otočila se a ovinula mu paže kolem krku. Chvíli si jen hleděli do očí. Jednu ruku ponechal kolem jejího pasu, druhou jí zajel do vlasů. Pak ji políbil, dravě a vášnivě.
Ve chvílích, jako byla tato, se cítila absolutně šťastná. Tak moc ho milovala. Naproti tomu, on jí nikdy neřekl, že ji miluje. Láska pro něj byla slabost. Ona ale vždycky věděla, že tomu tak je. Nebo v to aspoň chtěla věřit.
Konečně se zastavila. Klesla na kolena do mokrého sněhu a zadívala se na náhrobní kámen před sebou. Nebylo na něm jméno, ale ona přesto věděla, komu patří. Do očí se jí draly slzy.
"Neplakej!"řekl jí tenkrát chladným hlasem.
"Pláč je jen pro slabochy, a ty nesmíš být slabá, nikdy!"
Brečela pro něj, protože nesplnila úkol a zklamala ho. Brečela pro svou sestru, která při nevydařené akci zemřela. A přestože jí stále bylo do breku, poslechla ho. Opět.
Od té doby už nikdy neplakala, naučila se své emoce držet v sobě. Slíbila mu, že už nikdy této slabosti nepodlehne.
Teď jí ale slzy stékaly po tvářích, jedna za druhou. Nesnažila se je zastavit, proč by měla? On je mrtvý, už nikdy ji plakat neuvidí.
Hůlkou vyčarovala ze vzduchu černou růži a položila ji na hrob.
"Promiň," hlesla tiše.
"Vím, že jsem porušila slib, ale tys ho porušil taky!" vyčítala mrtvému.
"Slíbil jsi mi, že mě nikdy neopustíš!"
"Tak proč?! Proč jsi mi lhal? Jak sis mohl umřít a nechat mě tu samotnou?!" křičela proud otázek do mrtvého ticha. Žádné odpovědi se jí však nedostalo, ani nemohlo.
Rozplakala se ještě víc. Vítr ji nemilosrdně šlehal do tváří a byla promrzlá na kost.
Jí to ale nevadilo. Ještě dlouho klečela u náhrobku beze jména, a plakala pro muže, kterého milovala.
Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 1. srpna 2011 v 11:31 | Reagovat

Páni, moc pěkný! Ty pocity sou vyjádřený úplně jako bych je říkala já. Máš fakt moje uznání, tohle je super! :-)
Ps: Ať múza zavelí znovu a dopiš tamto :-D Na to se nehorázně těšim :-D

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 1. srpna 2011 v 13:02 | Reagovat

Je to úžasný, o tom není sporu, ale fakt mi pořád nejde představit si Voldemorta, kterého Bella objímá a nedělá se mi u toho špatně :D

3 Emily Black Emily Black | Web | 1. srpna 2011 v 16:53 | Reagovat

Úžasný, nádherná a procítěná povídka. Už se těším na tamtu jednorázovku :-D

4 °Alex °Alex | Web | 1. srpna 2011 v 19:07 | Reagovat

Nádherné, so zatajený dychom som čítala každé slovo, vážne podarené :).
EE je rozpísaná poviedka :).

5 °Alex °Alex | Web | 1. srpna 2011 v 20:02 | Reagovat

to som rada :D

6 Beltrix Beltrix | Web | 2. srpna 2011 v 9:12 | Reagovat

Úžasný ;) Úplně mě z toho mrazí v zádech ;)

7 Kallia Kallia | Web | 3. srpna 2011 v 21:58 | Reagovat

nádherné!! sakra moc se ti to povedlo! :)

8 Lady-Bella-Voldemort Lady-Bella-Voldemort | Web | 16. srpna 2011 v 21:17 | Reagovat

Já jsem v suchu přežila titanik a u tohohle jsem brečela....skoro :-) máš fakt velký talent ;-)

9 Ezlo Ezlo | Web | 14. května 2012 v 17:33 | Reagovat

Má ještě vůbec cenu psát, jak skvěle je to napsaný, jak je to smutný a dojemný?? ;) ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama