Milovat a být milován

4. března 2011 v 22:19 | Cassiopea Black |  Jednorázovky
Ahojky,
tak vkládám svojí první povídku, jsem zvědavá, jak se bude líbit a jestli měla Bella pravdu, když říkala, že se mi povedla.Budu ráda za jakýkoliv komentáře i ty negativní, abych příště věděla co zlepšit a čeho se vyvarovat xD. Tak přeji příjemné počtení.
Vaše Cass

Milovat a být milován

Byl chladný prosincový večer, venku padal sníh a zuřila vichřice. Vítr se odrážel od tlustých stěn azkabanského vězení, ale dovnitř nepronikl.
Co by jen dala za závan čerstvého zimního vzduchu, ale na místě, kde se nacházela, byl vzduch zatuchlý a nasáklý potem, krví a beznadějí.

Ano, ona - Bellatrix Lestrangeová, nejmocnější čarodějka všech dob, už čtrnáctým rokem hnila v Azkabanu. Dostali ji, když se snažila najít svého Mistra, dodnes si neodpustila, že se nechala chytit, že zklamala, zklamala JEHO.
Dnes bylo 20.prosince, tedy pět dní do Vánoc a stejně tolik do její smrti. Nikdy neměla ráda Vánoce, nesnášela koledy a Narcissiny sentimentální řeči, ale teď by dala cokoliv za to, aby mohla zase usednout po boku svého Pána na vánoční smrtijedské schůzi, která vždy trvala až do rána, a aby její největší starostí bylo, co mu koupí k Vánocům… jaká ironie.

Po celou dobu svého pobytu zde, nikdy nepřestávala věřit, že její pán znovu povstane a přijde si pro ni. Ale teď, když už jí zbývalo jen mizerných pět dnů života, začala pochybovat. Nenáviděla se za to, že o něm pochybovala, že mu nevěřila, ale nedokázala si pomoct. I když si to nechtěla přiznat, měla ráda život a bála se toho, co přijde po smrti. Ale na to nechtěla myslet, těch pár posledních myšlenek chtěla věnovat jemu.

Ponořila se do svých vzpomínek na něj, do vzpomínek, které jí ani mozkomoři nedokázali vzít. Vzpomínala na den, kdy ho viděla poprvé, byla tehdy ještě studentkou v Bradavicích a on už byl dávno obávaným Pánem Zla. Zrovna šla pozdě na hodinu Kouzelných formulí, protože musela ještě něco "probrat" s Luciusem , když v tom ho uviděla. Stál pár metrů od ní a propaloval ji svýma, tehdy ještě modrýma, očima. Jeho pohled hřál i mrazil zároveň a sálalo z něj něco temného, něco, co ji už od prvního okamžiku velice přitahovalo.

To ale nebylo jediné, co ji na něm zaujalo, přitahoval ji on celý. Aby taky ne, byl vysoký, a přestože byl hubený, přes košili se mu jasně rýsovala vypracovaná hruď. Měl hnědé vlasy, které rámovaly jeho pohledný bledý obličej. Už si ani nepamatovala, jak dlouho tam takhle stála a v úžasu na něj hleděla, ale její výraz musel nejspíš stát za to, protože Voldemortovi při pohledu na ni pobaveně cukaly koutky. To bylo poprvé a skoro i naposled, kdy na jeho tváři spatřila opravdový úsměv. Od té chvíle, co ho poprvé uviděla, věděla, že její život bude patřit jemu a nejen její život, ale i srdce.

Ještě ten večer se stala jeho stoupenkyní, zatím jen neoficiálně, protože nemohla riskovat, že by ji někdo odhalil, a pak by ji třeba i vyloučili ze školy. Ale o prázdninách, když přijela domů, trávila všechen svůj volný čas tím, že se zdokonalovala v černé magii. Teorii se naučila z knih a k praxi jí posloužila všechna zvířata, na která narazila. Přesto to ale nebylo ono a ona už se moc těšila, až si to bude moci vyzkoušet na člověku.

To se jí splnilo hned po dokončení studia, kdy se mohla konečně oficiálně stát smrtijedkou ,přijmout Znamení Zla a nastoupit do učení samotného Voldemorta. Velice brzo se vypracovala na pozici jeho pravé ruky a stala se jeho nejvěrnější stoupenkyní. Mučila a vraždila, to všechno pro něj. Byla mu blíž než kdokoli jiný, přesto ale nebyla tak blízko, jak by si přála. Dala by všechno za jediný jeho úsměv, za jediný pohled jeho očí, jediné slovo chvály adresované jí. Dala by cokoliv, jen aby mohla znovu slyšet jeho hlas vyslovit její jméno, cokoliv, aby mohla cítit dotek jeho rtů na svých, vnímat jeho doteky, polibky a pohlazení na své nahé kůži. Přála si zemřít s ním, v jeho náruči a ne v téhle studené tmavé kobce… sama. Dala by všechno za to, aby ho mohla ještě alespoň jednou spatřit. Dala by za to svůj život?... Ano, dala.

Z jejího zamyšlení ji vytrhl křik a zvuk otevírajících se mříží od její cely. Už je to tu, přišli si pro ni. Pevně semkla víčka, aby se nemusela dívat do tváře toho, kdo ji chce předat do náručí smrti.
"Bello."
Ten hlas, který tak něžně a krásně vyslovil její jméno ji jen utvrdil v tom, že už je po všem, je mrtvá a tohle se jí jen zdá.
"Bello, co je s tebou?"
Naléhavost, která z toho hlasu čišela, ji však donutila otevřít oči. Když to udělala, nemohla uvěřit tomu, co spatřila. Byl tam ON, její Pán, vypadal trochu jinak, než jak si ho pamatovala, ale byla si jistá, že je to on. Klečel u ní a se starostlivým pohledem si ji prohlížel.
"Jsi v pořádku?"
"Ano, můj pane, teď už jsem."
Usmála se a on jí usměv oplatil. Teď už si byla jistá, že nesní a věděla, že pokud bude s ní, nemá se čeho bát, on ji ochrání před vším i před smrtí! Nebo ne?

--- The end ---
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | Web | 4. března 2011 v 22:25 | Reagovat

Omlouváme se za slití textu v jeden hustý ,,chumáč" a obrácené uvozovky, ale blog si dělá co chce a neposlouchá... :-?
Ps: Povídka úžasná! Mě se moc líbí ta romantika, ta láska a Tom... :-D

2 Kallia Kallia | Web | 19. března 2011 v 12:53 | Reagovat

paráádní :)

3 Beltrix Beltrix | Web | 21. července 2011 v 12:58 | Reagovat

Krásná povídka ;)

4 Emily Emily | Web | 7. srpna 2011 v 6:49 | Reagovat

:-) pěkná povídka, na to že je tvoje první, klobouček dolů!

5 Ezlo Ezlo | Web | 14. května 2012 v 17:06 | Reagovat

Je mi Belly líto... Povedené, smjtné a dojemné...
***smrk, smrk***

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama